Workshop Marketing of digital products after “UsedSoft” aneb Budoucnost licencování
Klikněte pro přepnutí plného a náhledového zobrazení.

Workshop Marketing of digital products after “UsedSoft” aneb Budoucnost licencování

Dne 22. listopadu 2013 se na Právnické fakultě Masarykovy univerzity konal Workshop na téma Marketing of digital products after „UsedSoft“. Akci pořádal Ústav práva a technologií Právnické fakulty MU a jako přednášející vystoupil Prof. Dr. Andreas Wiebe, LL.M. (Virginia).

Meritem příspěvku bylo představení právních aspektů software obecně, zejména však možností a limitů smluvních ujednání v licenčních smlouvách a analýza a kritika relativně nedávného rozsudku SDEU, „UsedSoft„. Velmi stručně řečeno, UsedSoft je společnost přeprodávající licence k software na základě jednoduchého modelu: společnost A vyrobí software a poskytne užívací právo na 50 stanic společnosti B. Ta po čase 20 licencí nepotřebuje, prodá je tedy resellerovi (UsedSoft), a ten je poté prodává dalším uživatelům.

Společnou otázkou, která účastníky workshopu trápila, bylo, zda se právo na rozšiřování rozmnoženiny počítačového programu vyčerpá, pokud nositel majetkových práv autorských udělí k uvedené rozmnoženině – nedistribuované prostřednictvím hmotného nosiče – užívací právo (licenci) bez časového omezení. Soudní dvůr dospěl k závěru, že se tomu tak stane.

Situace, kdy je software „prodáván“ tzv. jako krabicový, není sporná. Zde šlo ovšem o to, zda je možné extenzivně aplikovat institut vyčerpání i na nyní stále populárnější metodu distribuce software, kdy si uživatel program stáhne z Internetu a zakoupí k němu pouze licenční klíč.

Vtip je v tom, že SDEU judikoval, že ačkoli je možné institut vyčerpání práv aplikovat, bylo v tomto případě nutné splnění dvou dalších podmínek:

  1. Původní nabyvatel oprávněné rozmnoženiny (společnost B) je povinna svou rozmnoženinu počítačového programu učinit nepoužitelnou, aby se vyhnul porušení výlučného práva na rozmnožování počítačového programu. Soud k tomuto jedním dechem dodal, že ověřit splnění této povinnosti může být obtížné. Na druhou stranu věří, že se to žalobkyni (výrobce software) podaří. Optimistický soud, dobrý soud.
  2. Není možné „štěpit“ licenci. Vyčerpání se může aplikovat, pokud chce ale první oprávněný nabyvatel svou rozmnoženinu přeprodat, musí kromě výše uvedeného znepoužitelnění zároveň převést veškerá užívací práva, která má. Nikoli tedy jen třeba 20 z 50. Dlužno poznamenat, že v diskutovaném případě se jednalo o model server-client aplikace (bodejť by ne, když výrobcem software byl sám velký Oracle a databáze bez serveru je poměrně exotická představa). Tedy převést užívací právo na polovinu stanic by de facto znamenalo duplikovat server-side a převést client-side. Z jednoho serveru máme rázem dva, což je samozřejmě nepřípustné.

Jeden z hlavních argumentů soudu přitom spočíval v tom, že není možné omezováním možnosti vyčerpání práv (a tedy posilováním „standardního“ licencování) uzavírat trh. Prof. Wiebe k tomuto poznamenal, že vzhledem k nezuživatelnosti software je bláhové se domnívat, že existují dva trhy – s novým a „použitým“ software. Je možné představit si to u automobilů, které se používáním kvalitativně mění, nikoli však u počítačových programů.

Jiný, dle mého velice zajímavý argument SDEU je, že podstata a zejména výsledek rozmnožení software je v případě „běžného“ prodeje krabicového software i v případě stahování z Internetu a následné aktivace shodný: nabyvatel má k dispozici svou rozmnoženinu programu.

Jak z toho ven?

Jedna z možných cest, kterou se budou softwarové společnosti ubírat, je licencování na dobu určitou s možnosti prodloužení licence. Je-li licence (užívací právo) uděleno nikoli bez časového omezení, vyčerpání práv nenastane.

Druhá možnost je – již patrný – příklon k modelu SAAS (Software As A Service). Tento model, spočívající na tom, že software je poskytován SW společností (provozovatelem) jako služba, ke které se vzdáleně připojují zákazníci (klienti), je velice sympatický pro obě strany. Pro výrobce software odpadají právní problémy související s honbou za udržením co největšího množství práv u sebe (k vyčerpání práva ke službě už z podstaty věci dojít nemůže), zákazník čerpá výhodu z absence nutnosti spravování a údržby software, vč. případných aktualizací; to vše přichází za pravidelný poplatek „samo“. No, neberte to.

Zdroj obrazového materiálu: Flickr.com, PerfectDisk

(0)(0)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *