Vysílací práva a právo EU
Klikněte pro přepnutí plného a náhledového zobrazení.

Vysílací práva a právo EU

V poslední době s čím dál častějšími případy, které řeší orgány Evropské unie, narůstá význam vztahu práva EU vztahujícího se k vysílání sportovních akcí. I kvůli rozsudku Bosman došlo k nárustu finančních prostředků pohybujících se na vnitřním trhu v souvislosti se sportovním průmyslem, což neuniklo evropskému soutěžnímu právu a orgánům unie.Právo hospodářské soutěže se tak zaměřuje na prodej vysílacích práv sportovními asociacemi.2

Zásadní problémem tu je fakt, že jednotlivé soutěžní subjekty pohybující se ve sportovním průmyslu za účelem prodeje vysílacích práv vzájemně spolupracují a kolektivně prodají tato práva jinému subjektu. Takové jednání není protisoutěžní a není v rozporu s článkem 101 SFEU, protože na prodávající nejsou mezi sebou v soutěžním vztahu a vytvářejí jeden společný produkt.3

Komise už byla aktivní v případech prodeje vysílacích práv sportovními asociacemi v takzvaných balíčcích. Například uznala jednání UEFA při prodeji vysílacích práv k Lize Mistrů v souladu s článkem 101 ods. 3 SFEU, pokud jsou poskytována v několika balíčcích více zájemcům a proces prodeje je transparentní. Podle Komise takový průběh může vést k rozvoji trhu s vysílacími právy a z konečného produktu bude profitovat divák.4

Směrnice o audiovizuálních mediálních službách

Podle sekundárního práva mají členské státy možnost určit seznam událostí, které mají zásadní společenský význam, a které tudíž musí být vysílány ve volně dostupném televizním vysílání. Poté informují Komisi, která rozhodne, zda stát jedná v souladu s právem EU. Podle bodu 52 odůvodnění  směrnice Rady a Parlamentu 2010/13/EÚ má událost zásadní společenský význam, pokud je výjimečná, má význam pro širokou veřejnost v Evropské unii, v dotyčném členském státě nebo ve významné části dotyčného členského státu a je předem organizována pořadatelem, jenž je oprávněn prodávat práva na tuto událost.5

Již několikrát orgány EU řešili spory ve věci omezení svobody poskytování služeb v této oblasti. Státy Belgie a Velká Británie totiž na svůj seznam společensky významných událostí zařadily všechny zápasy mistrovství světa a všechny zápasy mistrovství Evropy ve fotbale. Podle Komise tyto seznamy nebyly v nesouladu s právem EU, proti čemuž se FIFA a UEFA bránily. Problémem této směrnice je, že v některých státech je určité události přisouzen zásadní společenský význam, v jiných státech tomu tak být nemusí. Podle UEFA a FIFA zařazením jejich vrcholných akcí na své seznamy šly Belgie a Velká Británie (v porovnání se seznamy jiných států) za hranu. Stěžovatelé měli názor, že zásadní společenský význam je možné přisoudit například jen několika zápasům jako je úvodní utkání finále či utkání národního týmu té které země. Tribunál ale žalobu na neplatnost zamítl.

Výslovné zmínění mistrovství světa a mistrovství Evropy ve fotbale jako událostí zásadního společenského významu obsahuje bod 49 odůvodnění směrnice. Jako jedna událost pak ale může být považován celý soubor zápasů těchto mistrovství, a to z toho důvodu, že například výsledky „běžných“ zápasů mohou mít vliv na účast týmů v „atraktivních“ zápasech, což může vzbudit zvláštní zájem veřejnosti takové „běžné“ zápasy sledovat.7

SKY vs. ORF (věc C-283/11)

Na pořady vysoce zajímavé pro veřejnost je možné získat výhradní vysílací licenci. Ovšem ti, kdo drží tuto licenci, mají povinnost poskytnout ostatním subjektům televizního vysílání právo použít krátké výňatky pro účely obecných zpravodajských pořadů.8 Konkrétnější postup pak upravuje článek 15 směrnice, a to mimo jiné povinnost označení zdroje a náhradu, která nesmí být vyšší než dodatečné náklady vzniklé přímo při poskytování přístupu držitelem výhradní licence. Podmínky a postup zajistí členské státy.9

Společnosti SKY a ORF uzavřely dohodu, podle které ORF měla právo na krátké zpravodajské výňatky ze zápasů Evropské ligy UEFA, na kterou měla SKY výhradní vysílací práva. ORF se zároveň zavázala platit protistraně částku 700 eur za každou minutu, přičemž toto ujednání bylo časově omezené do 1. října 2010.10

Rakouský telekomunikační úřad pak v listopadu 2010 rozhodl, že SKY má povinnost poskytnou ORF právo na krátké zpravodajské příspěvky, přičemž náhrada za ně nesmí být vyšší než dodatečně vzniklé náklady, které ovšem společnosti SKY nevznikly.11 

Bundeskommunikationssenat, který rozhoduje o opravných prostředcích proti Rakouskému telekomunikačnímu úřadu a který splňuje podmínky pro podání předběžné otázky, položil předběžnou otázku Soudnímu dvoru:

„Je čl. 15 odst. 6 směrnice 2010/13 slučitelný s články 16 a 17 Listiny, jakož i s článkem 1 dodatkového protokolu?“ 12

Bundeskommunikationssenat totiž měl za to, že právo na krátké zpravodajské příspěvky zasahuje do práva na vlastnictví a s ohledem na zásadu proporcionality by poskytovateli příspěvků měla náležet odpovídající finanční náhrada.13

Dále připomíná, že dle Spolkového soudního dvora Německa a Ústavního soudu Rakouska je bezúplatné poskytnutí práva na krátké zpravodajské příspěvky nepřiměřené a porušuje právo na vlastnictví.

Soudní dvůr rozhodl, že dotčená unijní úprava omezuje svobodu podnikání, když majitel výhradní licence nemůže sám rozhodnout o ceně, za kterou poskytne jiným subjektům práva na krátké zpravodajské příspěvky. 14 Na druhou stranu ale podle soudu může být svoboda podnikání ze strany veřejné moci předmětem široké škály zásahů, jimiž lze ve veřejném zájmu stanovit hranice pro výkon hospodářské činnosti.15 Sporné omezení článku 15 odst. 6 nezasahuje do výkonu podnikatelské činnosti jako takové.16 Soud pak zdůraznil, že pokud by držitelé výhradních licencí mohli inkasovat finanční náhradu přesahující výši dodatečných nákladů, mohlo to ve výsledku znamenat omezení přístupu veřejnosti k informacím.17

 

1 GARDINER, Simon, a kol. Sports Law. Fourth edition. New York: Routledge, 2012. 606 s. ISBN 978-0-415-59184-3. S. 197

2 Tamtéž

3 Tamtéž

4 Rozhodnutí Komise ze dne 23. 7. 2003. Dostupné zde: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32003D0778:EN:HTML

5 Odstavec 3 rozhodnutí T-385/07

6 Viz rozhodnutí T-385/07, T-55/08 a T-68/08

7 Tisková zpráva Tribunálu Evropské unie č. 9/11 ze dne 17. 2 . 2011. Dostupné zde: http://curia.europa.eu/jcms/upload/docs/application/pdf/2011-02/cp110009cs.pdf

8 Bod 55 odůvodnění směrnice

9 Čl. 15 odst. 6 směrnice

10 Odstavce 16 a 17 rozsudku

11 Odstavec 18 rozsudku

12 Odstavec 24 rozsudku

13 Odstavce 20 a 21 rozsudku

14 Odstavec 44 rozsudku

15 Odstavec 46 rozsudku

16 Odstavec 48 rozsudku

17 Odstavec 55 rozsudku

Zdroj obrazového materiálu: Flickr.com, ruminatrix

(0)(0)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *