Trest ušitý na míru
Klikněte pro přepnutí plného a náhledového zobrazení.

Trest ušitý na míru

Represivní funkce je bezesporu rysem, jímž můžeme charakterizovat působení trestní odpovědnosti ve společnosti. Samotný název trest má v sobě bez nějakého zdůraznění nádech represe. Jeho smysl, tedy vyrovnání společnosti s pro ni patologicky se chovajícími jedinci lze dovodit z antické regule „Punitur quia peccatum est.“

Otazníky však může vyvolat míra této represe, kterou soud aplikuje v konkrétním případě. Pojetí trestu tak, jak ho evropská civilizace chápe v 21. století, směřuje spíše k výchově pachatele. (Spojení „evropská civilizace“ uvádím záměrně, v některých zejména arabských zemích užívané ukamenování alespoň pro mě svou výchovnou složku postrádá.) Pomineme-li, že tento postulát neplatí bez výjimky, lze se zamyslet nad vzájemným vztahem represivní a preventivní složky. Obecně vzato, má – li trest být skutečným trestem, musí mít na pachatele reálný dopad, jinak postrádá svůj význam. Proto by pro většinu žen nebyl trestem zákaz sledování sportovních přenosů, stejně tak by muži houfně neronili slzy nad zákazem žehlení po 18. hodině. Na druhé straně se však lze setkat s tresty, které porušují obecně uznávanou ideu retributivní spravedlnosti buď tím, že jsou v rozporu s etickými požadavky společnosti či se vyznačují větší mírou represe, než by bylo záhodno.

V prvním případě soud uloží trest navzdory tomu, že se jeví býti nespravedlivým. Mediálně sledovaným se stal případ dvou vedoucích tábora, kteří bránili tábor obývaný nezletilými dětmi atakům zjevně opilých výtržníků tím, že je svázali, za což jim Okresní soud Brno-venkov pro přečin omezování osobní svobody uložil trest odnětí svobody v délce čtyř měsíců, který podmíněně odložil na rok. Argumentace soudu prvního stupně, podle které byla jejich reakce nepřiměřená, neboť většina útočníků byla opilá, tudíž nepředstavovala bezpečnostní riziko, byla nakonec Krajským soudem uznána jako lichá a jeho verdikt zrušen. Chce se říci, že spravedlnosti bylo dostáno za své, pochyby však vyvolává, proč tak učinil až odvolací soud, byť polemiky nad přiměřeností této nutné obrany na místě byly.

Druhou možnost lze ilustrovat na „klasickém“ ublížení na zdraví z nedbalosti způsobeném dopravní nehodou. Trestem v takovém případě kromě odnětí svobody zpravidla bývá i zákaz řízení motorových vozidel. K zamyšlení nad tímto tématem mě přivedl jeden z nedávných případů Okresního soudu v Ústí nad Orlicí. Muž při couvání dostal na náledí smyk a přibouchnutím nohy do dveří jejího vozidla způsobil poškozené zranění měkkých tkání. Nijak neobvyklý případ nedbalostního deliktu, dalo by se říci. Ihned po nehodě nabídl poškozené součinnost a snažil se o zmírnění následků svého deliktu. Navzdory tomu, že byly splněny formální předpoklady pro podmíněné zastavení trestního stíhání (§ 307 TZ) či narovnání (§ 309 TZ), byl mu soudem kromě podmíněného trestu odnětí svobody vyměřen i zákaz řízení motorových vozidel v délce dvou let. K jeho smůle však automobil používal k tomu, aby se dostal do zaměstnání a jak sám uvedl, zákaz řízení by ho mohl o práci připravit.

Podmínky pro stanovení druhu a výše trestu najdeme v § 39 trestního zákoníku. Ten stanoví, že při rozhodování o trestu soud zvažuje osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry pachatele, dále pak jeho dosavadní způsob života a možnost jeho nápravy. Aplikace uvedených faktorů na druhý případ může evokovat zdání, že uložený trest se vyznačuje represivním prvkem. Na jedné straně tak stojí škoda způsobená určitou činností, na druhé straně existenční závislost pachatele na té samé činnosti, v tomto případě řízení automobilu.

Uzpůsobení těchto poměrů v konkrétním případě je předpokladem pro to, aby trest mohl plnit svou funkci – výchovnou či represivní. Samotné trestní stíhání je něčím, co většina prvopachatelů shledává výchovným a postačuje k jejich nápravě (zvláště, jedná-li se o nedbalostní delikt). Při stanovení druhu a výše trestu soud také „přihlédne k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život pachatele.“ Převrácením tohoto ustanovení lze vznést otázku, je-li ohrožení materiální existence (prvo)pachatele dostatečným důvodem pro upuštění od zaběhlých pořádků, které u dopravních nehod k zákazu řízení motorových vozidel do jisté míry přímo vybízí. Dostatečným důvodem pro to, aby byl pachateli trest „ušit na míru.“

Zdroj obrazového materiálu: Flickr, Silence99

(0)(0)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *