Soud členského státu ve smyslu čl. 267 SFEU
Klikněte pro přepnutí plného a náhledového zobrazení.

Soud členského státu ve smyslu čl. 267 SFEU

Řízení o předběžné otázce – někdy taktéž označováno jako prejudiciální řízení (ang. preliminary ruling, něm. Vorabentscheidungsverfahren, fr. à titre préjudiciel) – je jedním z druhů řízení před Soudním dvorem Evropské unie, jehož cílem je poskytnout soudům členských států prostředek k zajištění jednotného výkladu a použití tohoto práva v rámci Unie. [1] V rámci primárního práva EU je tento typ řízení zakotven v čl. 19 odst. 3 písm. b) Smlouvy o Evropské unii a čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie (dříve čl. 234 Smlouvy o založení Evropského společenství).

Článek 267 SFEU opravňuje soudy členských států k položení předběžné otázky v situaci, kdy mají pochybnosti buď o výkladu Smluv či o platnosti a výkladu aktů přijatých orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie. Smlouvami v tomto případě nemyslí toliko Smlouva o Evropské Unii a Smlouva o fungování Evropské unie, [2] nýbrž prakticky celé primární právo EU, jmenovitě např. dodatky či protokoly ke Smlouvám, smlouvy, které Smlouvy doplňují či mění, jakož i přístupové smlouvy. [3] Jinak je tomu, jak ostatně vyplývá z pouhého gramatického výkladu čl. 267 SFEU, v případě aktů přijatých orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie, tj. sekundárního práva. V případě těchto aktů, vyjmenovaných v čl. 288 SFEU, je SDEU oprávněn nejen poskytovat jejich výklad, nýbrž i posuzovat jejich platnost. Je pochopitelné, že řízení o předběžné otázce se nečastěji týká závazných právních aktů, tj. nařízení, směrnic a rozhodnutí, jeho předmětem však mohou být akty nezávazné, tj. doporučení či stanoviska. [4]

Rozličnost právních řádů členské osmadvacítky však zapříčinila, že se v nich lze setkat s orgány, které sice řeší spory, při nichž aplikují unijní právo, nejsou však „klasickými“ soudy v užším slova smyslu, tedy státními orgány povolanými k ochraně subjektivních práv. Vyvstala tak otázka, zdali i tyto orgány (typicky např. rozhodčí soudy) mohou iniciovat řízení o předběžné otázce. Restriktivním výkladem čl. 267 SFEU by bylo možno dospět k závěru, že tomu tak být nemůže, neboť tyto orgány zpravidla nejsou orgány státními, nesplňují tak požadavek „soud členského státu.“

Kritéria pojmu „soud“ pro účely řízení o předběžné otázce byla poprvé shrnuta v rozsudku Vaassen-Göbbels ze dne 30. června 1966. [5] Předmětem daného řízení byla otázka, zdali může nizozemský rozhodčí soud, který měl výlučnou pravomoc ve věcech týkajících se sociálního zabezpečení, položit Soudnímu dvoru ES předběžnou otázku. Ve svém rozhodnutí dospěl SDES k závěru, že pod pojmem „soud“ ve smyslu tehdejšího čl. 177 Smlouvy o založení Evropských společenství je nutno chápat každý orgán, který splňuje následující kritéria (někdy také označována jako Vaassenská kritéria [6] ):

  • má zákonný základ
  • je nezávislá a rozhoduje nestranně
  • má trvalý charakter
  • má obligatorní jurisdikci (jurisdikci založenou zákonem)
  • řídí se v rozhodování zákonnými předpisy, tj. ne na základě volního uvážení
  • rozhoduje ve sporném řízení

Vzhledem k rozličnosti právních úprav členských států je patrné, že postavení rozhodčích soudů (či jiných rozhodovacích těles) se různí, proto je třeba naplnění těchto kritérií zkoumat s přihlédnutím ke konkrétnímu případu. O vyloučení „rozhodčích soudů ad hoc“ z řízení o předběžné otázce rozhodl Soudní dvůr Evropských společenství ve věci Nordsee v. Reederei Mond když poznamenal, že „takovému soudu chybí obligatorní pravomoc a je pouze věcí stran, zda svůj spor budou řešit před soudem členského státu či jej svěří rozhodci.“ [7]

Aplikováno na český právní řád, nemohou předběžnou otázku položit rozhodčí soudy, a to ani ty stálé (např. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky zřízený na základě § 13 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve spojení s § 19 zák. č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR), neboť nesplňují požadavek obligatorní jurisdikce a řízení před nimi závisí na existenci rozhodčí smlouvy.

SDEU ve svých dřívějších rozhodnutích připustil předběžné otázky položené mu např. odvolacím výborem nizozemské komory všeobecných lékařů [8] či samostatně jednajícím imigračním důstojníkem ve Velké Británii [9]. Je tedy zřejmé, že k položení předběžné otázky jsou oprávněny i orgány, které na první pohled nenaplňují požadavek „soudu členského státu“. V českém právním řádu by takovými orgány mohly být např. Český telekomunikační úřad rozhodující tzv. telekomunikační spory dle § 127 a § 129 zák. č. 127/2005, o elektronických komunikacích či finanční arbitr zřízený na základě zák. č. 229/2002 Sb. V druhém případě se však problematickým může jevit § 1 tohoto zákona, když praví, že: „K rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr (dále jen „arbitr“), jedná-li se o spor mezi …“ Gramatickým výkladem by bylo možno dovodit, že zde neexistuje obligatorní pravomoc arbitra, když řízení před arbitrem je ryze fakultativní a je nadále na vůli stran, zda svůj spor budou řešit před obecnými soudy či arbitrem. [10] Opačným argumentem, který řízení před arbitrem do jisté míry odlišuje od řízení rozhodčího, je zákonem daná možnost se na arbitra obrátit, ergo strany mezi sebou nemusí mít sjednánu žádnou obdobu rozhodčí smlouvy a pravomoc arbitra je dána ex lege. Vzhledem k závěrům výše citovaného judikátu Nordsee mám však za to, že finanční arbitr k položení předběžné otázky oprávněn není.

Ani soudy členských států však nejsou k položení předběžné otázky oprávněny bezvýhradně, neboť Vaassenská kritéria pochopitelně platí i pro ně. V tomto případě stojí za povšimnutí zejména požadavek spornosti řízení, který zdaleka není naplněn v celé škále soudní agendy. Tak například SDES odmítl v kauze HSB – Wohnbau [11] zodpovědět předběžnou otázku položenou mu německým obvodním soudem (Amtsgericht Heidelberg) jednajícím ve věci obchodního rejstříku. Své rozhodnutí při tom zdůvodnil tak, že „soud členského státu může SDES položit předběžnou otázku pouze tehdy, pokud před ním probíhá řízení, ve kterém má být vydáno rozhodnutí spadající do výkonu soudní moci.“ Do důsledku vzato tím v řízení o předběžné otázce vyloučil tu část soudní agendy, ve které soudy nejsou povolány k ochraně subjektivních práv, nýbrž vykonávají činnost převážně správního charakteru. Stejně tak se dříve v kauze Salzmann [12] SDES odmítl zabývat předběžnou otázkou položenou mu rakouským obvodním soudem (Bezirksgericht Bregenz) ve věci vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí.

 

Zdroj obrazového materiálu: Flickr.com; Cédric Puisney


[1] Doporučení Soudního dvora EU č. 2012/C 338/01 ze dne 6. 11. 2012 pro vnitrostátní soudy o zahajování řízení o předběžné otázce. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2012:338:0001:0006:CS:PDF

[2] čl. 1 Smlouvy o Evropské unii.

[3] FRENZ W. Europarecht. 1 vydání. Berlín: Springer, 2011. str. 388. ISBN: 978-3-642-21018-1.

[4] FRENZ W. tamtéž

[5] Vzhledem k datu vydání tohoto rozsudku je pochopitelné, že jej nevydal SDEU, nýbrž Soudní dvůr ES.

[6] SLOSARČÍK I. Evropský soudní dvůr a předběžná otázka podle čl. 234 SES. Europeum: Institut pro evropskou politiku. [online]. [cit. 12. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.europeum.org/doc/arch_eur/ISlosarcik_team_europe.pdf

[7] Rozsudek Soudního dvora Evropských společenství ze dne 23. 3. 1982, sp. zn. C-102/81. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:61981CJ0102:EN:NOT

[8] Broekmeulen v. Huisart Registratie Commissie, C-246/80

[9] El-Yassini v. Secretary of State for the Home Department, C-416/96

[10] např. BOBEK M. Předběžná otázka v komunitárním právu. Praha: Linde., 2005. s. 65. ISBN: 80-7201-513-3.

[11] Rozsudek Soudního dvora Evropských společenství ze dne 10. 7. 2001, sp. zn. C-86/00. Dostupné z: http://curia.europa.eu/juris/showPdf.jsf?text=&docid=46541&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=66737

[12] rozsudek Soudního dvora Evropských společenství ze dne 14. 6. 2001, sp. zn. C-178/99. Dostupné z: http://curia.europa.eu/juris/showPdf.jsf?text=&docid=46435&pageIndex=0&doclang=en&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=67346

(1)(0)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *