Seriál: Interpretační svízele nového občanského zákoníku
Klikněte pro přepnutí plného a náhledového zobrazení.

Seriál: Interpretační svízele nového občanského zákoníku

Rád bych tímto článkem odstartoval seriál o interpretačních úskalích nového občanského zákoníku. A pojal bych jej rovnou ve stylu diskuse. Na půdě Law Portalu se jedná zatím o novinku a proto v kostce shrnu, jak by taková ideální diskuse mohla vypadat. Na počátku bude kratší úvodní příspěvek nastiňující danou problematiku, tj. vybrané, dle autorova názoru nejasné ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., nového občanského zákoníku  a (zpravidla) dvě základní kontradiktorní teze, které je možné dovodit.

§ 32 nového občanského zákoníku

Dnes se zaměříme na § 32 NOZ:

§ 32

(1) Udělil-li zákonný zástupce nezletilému, který nenabyl plné svéprávnosti, ve shodě se zvyklostmi soukromého života souhlas k určitému právnímu jednání nebo k dosažení určitého účelu, je nezletilý schopen v mezích souhlasu sám právně jednat, pokud to není zákonem zvlášť zakázáno; souhlas může být následně omezen i vzat zpět.

(2) Je-li zákonných zástupců více, postačí, projeví-li vůči třetí osobě vůli alespoň jeden z nich. Jedná-li však vůči další osobě více zástupců společně a odporují-li si, nepřihlíží se k projevu žádného z nich.

Co se nám na tomto nezdá? Základní otázka by mohla být položena takto: jak dlouho se má za to, že ještě trvá projev vůle zákonného zástupce nezletilého, který odporuje projevu druhého zákonného zástupce v případě ad hoc rozšíření způsobilosti k právnímu jednání? Jinými slovy – kdy si lze představit, že si to zákonný zástupce mohl „rozmyslet“?

Jako příklad snad lze použít následující situaci: Co se stane, udělí-li jeden z rodičů souhlas k takovéto extenzi svéprávnosti dítěte, ještě před uskutečněním právního jednání druhý rodič souhlas odmítne, avšak poté jej první rodič opět udělí? Bude souhlas považován za udělený, nebo odepřený? Druhý rodič jej podruhé explicitně neodepřel. Není důvod domnívat se, že změnil názor, na druhou stranu Qui tacet,…

Představa, že by v takovéto situaci bylo nutné souhlas pokaždé znovu odepřít je nesmyslná, nicméně dle mého názoru je dikce zákona silně vázána na ono jedno konkrétní právní jednání. Nezletilý se chystá uzavřít kupní smlouvu na drahý televizor, rodiče s ním stojí u pokladny a matka říká: “Ano, smíš jej koupit”, což otec kontruje svým: “V žádném případě!” Souhlas tedy není udělen ve smyslu § 32, odst. 2. V zápětí matka rychle prohlásí: “Ano, smíš, kup jej!” a nezletilý rychle předá prodavači peníze a uzavře smlouvu, než otec stačí cokoli říct. Byla smlouva uzavřena platně, či nikoli?

V tomto příkladu se jedná pochopitelně o extrémní situaci a většina z nás pravděpodobně řekne, že otec pouze nestihl projevit vůli a je absurdní, aby byla smlouva platná. Je situace ovšem tak jednoduchá, když do téhož obchodu s tímtéž prodávajícím přijde maminka s dítětem po několika hodinách znovu, bez otce? Nebo druhý den?

I. Smlouva je neplatná. Otec projevil jasně svou vůli, že nezletilý nesmí uzavřít danou smlouvu a nelze očekávat, že by si to rozmyslel. Projev vůle tedy bude vůči dané třetí osobě trvat až do odvolání. Lpění na opakovaném odporujícím jednání ze strany druhého zákonného zástupce je absurdní a ignoruje projevené vůli.

II. Smlouva je platná. Zákon se jasně váže k aktuálně probíhajícímu právnímu jednání a není možné otcovo jednání uměle extendovat. Pokud nezletilý a matka započnou nové právní jednání, je třeba i nového odporujícího jednání. Není přitom relevantní, zda si to mohl druhý zákonný zástupce „rozmyslet“, jde jen o aktuální právní jednání.

Takže, co si o tom myslíte, vážení? 🙂

(0)(0)

4 komentářů

  1. Miloslav Kabrhel
    Miloslav Kabrhel

    Ustanovení § 1724 odst. 2 jasně stanoví, že obecná ustanovení o smlouvách se přiměřeně použijí na jiné projevy vůle. Pak bych si nejspíše vypomohl § 1759, tedy že tento nesouhlas může být změněn či zrušen pouze otcem.
    Kromě toho, NOZ se na několika místech hlásí k doložce "rebus sic stantibus" (§ 43, § 318, hlavně pak § 1764 a § 1788, jakož i § 2059, § 2287 či § 2710).
    Ačkoli tak činí hlavně ve vtahu ke smluvním závazkům, není dle mého důvodu předpokládat, že by se zde jednalo o diametrálně odlišnou situaci.
    Proto bych se spíše klonil k variantě, že nezmění-li se okolnosti, z nichž otec při zákazu vycházel, jeho projev vůle v čase trvá. To však ale spíše jako podpůrný argument, neboť jsem si vědom, že by se mohlo jednat o poměrně extenzivní výklad.

    (0)(0)
  2. Robin Mlynář

    Vhodnější varianta se mi jeví neplatnost smlouvy. Lze se na § 32 dívat také jako pouhou možnost, kdy svéprávný zákonný zástupce rozšíří svéprávnost nezletilého bez plné svéprávnosti ad hoc k určitému jednání nebo dosažení účelu nad rámec § 31. V daném modelovém případě si zákonní zástupci odporují a podle věty druhé odst. 2 § 32 by se k jejich jednání nemělo přihlížet. Projev vůle obou zástupců vůči třetí osobě trvá co do toho určitého právního jednání (koupě TV), nebo k dosažení určitého účelu a rozsah svéprávnosti se tak bude posuzovat podle § 31 a § 581.
    Ovšem v situaci, kdy do obchodu přijdou později bez druhého zákonného zástupce, se musí vzít ohled na dobrou víru třetí osoby a podle ustanovení § 32 odst. 2 by pravděpodobně došlo k platnému uzavření smlouvy, protože původní projev vůle druhého zástupce se vázal na to předchozí právní jednání.

    (0)(0)
  3. Martin Loučka
    Martin Loučka

    Ten § 1724/2 (v podstatě docela podobné pravidlo je i v § 11) je hodně dobrá věc. Na druhou stranu sám stanoví, že tu aplikaci nesmí vylučovat povaha projevu vůle. Diskutované právní jednání je jednostranné a dle dikce § 32/2 se podle mě dost silně váže ke konkrétní situaci, ke konkrétnímu jednání.

    Problém nastává v tom, že nemůžeme dovodit nutnost "zrušení nesouhlasu" ze strany zákonného zástupce - zákon jasně říká, že se nepřihlíží k projevu ani jednoho, pokud jednají společně (tj. současně). Pokud tam druhý zákonný zástupce nebude, nejednají společně a stačí prosté dovolení ze strany toho zák. zást., který zrovna bude přítomen jednání nezletilého.

    Podle mě je to dost nešťastná formulace. Proti textu jít nemůžeme, ale abychom docílili toho, že se rodiče nebudou akorát obcházet a mohl jeden z nich jasně nesouhlasit, musel by - v našem případě - v příslušném obchodě vyvěsit listinu se svým odporujícím projevem vůle někam zevnitř na dveře a podepsat ji :D... Jinak mám prostě pocit, že nejednají společně ergo se odst. 2 nepoužije ergo je to ustanovení dost omezené svou hypotézou.

    (0)(0)
  4. Občasný přispěvatel

    Zabíháte zde do nebezpečných vod rozložení péče zákonných zástupců o nezletilého. V tomto případě se jedná o velmi zvláštní situaci, nicméně uvedeným zde spíše narážíte na problém, zda-li je vždy při správě záležitostí nezletilce nutný naprostý konsenzus zástupců, či zda každý jeden takový zástupce smí o podobných otázkách, jaké zmiňuje odst. 1, rozhodnout. Vaše pojednání totiž směřuje k názoru, že v takové věci je nutný konsenzus obou - tím byste ovšem podle mého popřeli smysl celého ustanovení. Mé znalosti pohledu práva na rodinu a její vnitřní vztahy ještě nesahají tak daleko, avšak zamyslím-li se nad úmyslem zákonodárce, pak mi vyplyne následující smysl tohoto ustanovení:

    Je nepochybné, že sám nezletilý není způsobilý uzavřít smlouvu uváděnou v příkladu. Proto mu v běžných záležitostech soukromého života (- v tomto případě pochybuji, že se o takovou jedná), dává jaksi delegovanou způsobilost od svého zákonného zástupce, pokud mu je projevem vůle ZZ udělena. Takto je to dle mého názoru nutno považovat. Tedy neříká se tím nic jiného, než že rodič vyjadřuje uvědomění nad schopností svého milého potomka, kdy naň ad hoc deleguje (v jistém rozsahu, jež nesmí být překročen) onu možnost (oprávnění) učinit právní úkon(y).

    Ust. odst. 2 bych proto nechápal tak dramaticky. Jednak se jedná o běžné záležitosti a dále jde dle mého soudu zákonodárci o to, aby nevznikaly následné obtíže v posouzení platnosti souhlasu a tím i právního úkonu - to však v případě, že souhlas byl učiněn společně, ve stejném okamžiku!

    Pokud se tedy vy zabýváte časovým rozměrem platnosti (ne)souhlasu, zabíháte do nebezpečných vod, kdy se pokoušíte odebrat jednomu zákonnému zástupci tu možnost ad hoc oprávnit svého potomka.

    Proto, dle mého názoru, je nutno odst. 2 skutečně chápat pouze jako prostředek zamezení následných obtíží u souhlasu uděleného v týž okamžik, resp. společně více zákonnými zástupci.

    (0)(0)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *