Rozbor: Odpovědnost ISP – provozovatele diskuse za obsah komentářů
Klikněte pro přepnutí plného a náhledového zobrazení.

Rozbor: Odpovědnost ISP – provozovatele diskuse za obsah komentářů

V dnešním článku se budu věnovat problematice odpovědnosti ISP a budu tuzemskou legislativní úpravu aplikovat na konkrétní (anonymizovaný) případ z praxe. Nejdříve ale bude dobré v kostce shrnout základní předpisy dotýkající se dané problematiky a popsat jejich dopad.

Právní postavení ISP (poskytovatel „služeb informační společnosti“1) je upraveno zákonem č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), ve znění pozdějších přepisů, což je z hlediska ISP lex specialis ve vztahu k zákonům definujícím jiné druhy odpovědností. Upravuje (jeho vlastními slovy) „v souladu s právem Evropských společenství odpovědnost a práva a povinnosti osob, které poskytují služby informační společnosti a šíří obchodní sdělení“2. Lex generalis pro tento případ bude (a velmi často bývá) autorský zákon (č. 121/2000 Sb.. ve znění pozdějších předpisů), který upravuje „práva autora k jeho autorskému dílu, práva související s právem autorským, právo pořizovatele k jím pořízené databázi, ochranu práv podle tohoto zákona a kolektivní správu práv autorských a práv souvisejících s právem autorským“3.

Autorský zákon a zákon o některých službách informační společnosti přinášení některé styčné plochy, které je nutné posuzovat právě v režimu generálního a speciálního předpisu. Zejména se jedná o úpravu odpovědnosti jednotlivých subjektů práva. Zákon o některých službách informační společnosti vychází z úpravy Evropských společenství, která byla provedena směrnicí č. 2000/31/ES [o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“)]4. Ze směrnice je jasně patrné to, co nemusí být na první pohled zřejmé z české harmonizační úpravy – odpovědnost ISP je zde omezena, nikoli založena, jak by se mohlo po prvním přečtení § 5, odst. 1, výše zmiňovaného zákona jevit 5:

(1) Poskytovatel služby, jež spočívá v ukládání informací poskytnutých uživatelem, odpovídá za obsah informací uložených na žádost uživatele, jen (pokud, pozn. aut.)…“

Tedy jinými slovy, v opozici k objektivní koncepci odpovědnosti zakotvené autorským zákonem, dle úpravy zákona o některých službách informační společnosti mají ISP poněkud „volnější režim“.

Důvod, proč se zákonodárci přiklonili k takovémuto stylu úpravy, je zřejmý: V případě zachování objektivní odpovědnosti i pro ISP by právo nutilo ISP k zásahům do elektronické komunikace uživatelů. Museli by sledovat (a cenzurovat) obsah e-mailů, telefonních hovorů uskutečňovaných přes VoIP (Voice over Internet Protocol), zpráv posílaných v rámci IM a jakýchkoli příspěvků publikovaných on-line. Jak správně k tomuto poznamenává doc. Polčák, „kromě faktické nemožnosti kontrolovat obrovské množství informací (často anonymně) komunikovaných v informačních sítích pak můžeme vidět důvod k omezení objektivní odpovědnosti ISP za kvalitu informací i v právní nemožnosti provádět takovou kontrolu uživatelů dané především soukromoprávní i veřejnoprávní ochranou osobní integrity včetně ochrany osobnosti, soukromí, osobních údajů apod.“ 6

Exkurz o klasifikaci jednotlivých ISP

Evropský zákonodárce nevylučuje a český zákonodárce rozlišuje jednotlivé druhy poskytovatelů. Jedná se o tyto tři skupiny: a) služby spočívající v prostém přenosu informací (mere conduit), b) služby spočívající v automatickém meziukládání (caching) a c) služby spočívající v ukládání informací (hosting) 7. Na základě této klasifikace jsou pak odlišeny jednotlivé podmínky odpovědnosti a povinnosti poskytovatele služby (§ 3 až 6 zákona o některých službách informační společnosti).

ISP prvního typu, tedy mere conduit (nebo též access provider) odpovídá pouze tehdy, pokud a) přenos sám iniciuje, b) zvolí uživatele přenášené informace nebo c) zvolí nebo změní obsah přenášené informace (§ 3 zákona o některých službách informační společnosti).

U ISP druhého typu, tedy caching, je množina podmínek ještě širší (tedy může odpovídat častěji). Odpovídá tehdy, jestliže a) změní obsah informace, b) nevyhoví podmínkám přístupu k informaci, c) nedodržuje pravidla o aktualizaci informace, která jsou obecně uznávána a používána v příslušném odvětví, d) překročí povolené používání technologie obecně uznávané a používané v příslušném odvětví s cílem získat údaje o užívání informace, nebo e) ihned nepřijme opatření vedoucí k odstranění jím uložené informace nebo ke znemožnění přístupu k ní, jakmile zjistí, že informace byla na výchozím místě přenosu ze sítě odstraněna nebo k ní byl znemožněn přístup nebo soud nařídil stažení či znemožnění přístupu k této informaci (§ 4 zákona).

Povinnosti a podmínky odpovědnosti ISP typu hosting jsou ukázány níže. Prozatím se sluší dodat, že ačkoli „hosting“ může evokovat jednu konkrétní službu – webhosting – umožňující umístění webové prezentace na veřejně dostupný server, a „poskytovatel“ této služby tedy na první pohled může vypadat pouze jako poskytovatel webhostingu, tedy provozovatel serverů, na které poté přistupují návštěvníci stránek, skutečný význam v tomto smyslu je širší. ISP typu hosting je totiž i provozovatel hostovaného webu (služby; tedy např. diskuse – vč. diskuse pod články např. na iDNES.cz – nebo blogovacího systému jako je blogger.com), e-mailového systému (Gmail, Outlook.com, Seznam e-mail) apod.

Aplikace na konkrétní případ

Situace není příliš ojedinělá. Přesto nebo snad právě proto stojí za rozbor.Jde o případ poskytovatele služby informační společnosti typu hosting, konkrétně webové stránky zaměřené na sdílení fotografií se zahradní tematikou, které umožňují pod jednotlivé inspirativní příspěvky vkládat uživatelské komentáře s obrázky.

Takovýto poskytovatel dle zákona o některých službách informační společnosti konkrétně musí „neprodleně učinit veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto (protiprávních, pozn. aut.) informací.“ Naopak nesmí vykonávat přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na uživatele, tedy nesmí vyžadovat nebo podporovat umisťování protiprávních informací (např. nelicencovaných autorských děl) do své služby. A závěrem není povinen dohlížet na obsah jimi přenášených nebo ukládaných informací či aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace (vše § 5 a 6 výše zmiňovaného zákona).

Na poskytovatele se obrátila agentura zabývající se vymáháním pohledávek s domnělou pohledávkou vyplývající z bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout umístěním autorského díla (obrázku) uživatelem webu do komentáře bez řádné licence. Ačkoli provozovatel dotyčný obrázek bez prodlení na základě tohoto kontaktu odstranil. bylo jeho jednání posouzeno jako porušení povinnosti stanovené autorským zákonem a na základě tohoto byla vyvozena odpovědnost.

Koncepce objektivní odpovědnosti při zásahu do práv autora, jak je založena zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem (v případě osobnostních práv) a zákonem 121/2000 Sb., autorským zákonem, je bezpochyby správná a je dobré se jí držet. Nicméně je nezbytné si uvědomit, že v tomto případě je prolomena právě zákonem č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. Navíc, vzhledem k tomu, že poskytovatel služby splnil (a předtím dlouhodobě plnil) své povinnosti dle § 5 výše zmiňovaného zákona, není možné shledat zde odpovědnost. Nikoli snad z důvodu, že by – obecně vzato – nebylo povinností poskytovatelů služeb informační společnosti používat při své činnosti řádně licencovaná autorská díla, ale proto, že v rámci tohoto případu se bavíme o uživateli vkládaném obsahu a odpovědnost je ve výše naznačeném směru omezena a není uložena povinnost odstraněný obsah ex post licencovat.

 


1 § 2 písm. a) zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti

2 § 1 odst. 1 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti

3 § 1 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon

4 Dostupné on-line z <http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:13:25:32000L0031:CS:PDF>

5 Srov. POLČÁK, Radim. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium, 2012, strana 149. Téma (Auditorium). ISBN 978-80-87284-22-3 nebo POLČÁK, Radim. Právo na internetu: spam a odpovědnost ISP. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1777-4.

6 POLČÁK, Radim. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium, 2012, strana 146. Téma (Auditorium). ISBN 978-80-87284-22-3.

7 Tamtéž, strana 148.

Zdroj obrazového materiálu: Flickr.com, torkildr

(0)(0)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *