Osvojení zletilého jako staronový institut rodinného práva
Klikněte pro přepnutí plného a náhledového zobrazení.

Osvojení zletilého jako staronový institut rodinného práva

Nový občanský zákoník přinese do našeho právního řádu spoustu novinek. Přesto se některé z těchto nových institutů již v minulosti v českém právním řádu objevily. Jinak tomu není ani u osvojení zletilého.

Krátce z historie osvojení zletilého na našem území

Poprvé byla možnost osvojení zletilé osoby v českém právním řádu zakotvena zákonem č.  946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský, ve znění pozdějších předpisů, obecně známým jako ABGB.[1]Úprava osvojení zletilého byla v tomto zákoně obsažena v § 179 – 185. Osvojitelem mohla být osoba ve věku minimálně 40 let, která neměla žádné potomky. Osvojencem mohla být zletilá osoba minimálně o 18 let mladší než osvojitel. Osvojení vznikalo na základě smlouvy mezi osvojencem a osvojitelem, přičemž souhlas musel udělit otec osvojence a manžel osvojence. Osvojením vznikala osvojiteli otcovská moc nad osvojenou osobou, ale osvojenci nezanikaly příbuzenské vztahy v původní rodině, ani se nevytvářely příbuzenské vztahy s rodinou osvojitele. Z toho vyplývalo i to, že dědit mohl osvojenec po své původní rodině v plném rozsahu, po osvojiteli pouze po jeho osobě, dědické právo neměl vůči žádnému z jeho příbuzných, včetně manžela, pokud nesouhlasil s osvojením.

ABGB platil na našem území až do roku 1950, při vzniku samostatného československého státu v roce 1918 byl do českého právního řádu přijat zákonem 11/1918 Sb. z. a n., o zřízení samostatného státu československého, jednoduše nazývaným recepční norma nebo také recepční zákon.

Novou úpravu osvojení přinesl zákon č. 56/1928 Sb. z. a n., o osvojení, který byl účinný od  16.4.1928 až do 31.12.1949. Tento zákon vycházel z ABGB, z něhož byla ustanovení týkající se osvojení vyjmuta a přenesena do zvláštního zákona, tedy byla právní úprava velmi podobná. Institut osvojení se lišil pouze v detailech, například bezdětnost osvojitele nebyla vyžadována úplná, osvojitel mohl mít děti nemanželské. Oproti ABGB pak byla úprava podrobnější a obsahovala různé varianty osvojení – např. upravoval situace, kdy byla osvojována vdaná žena nebo výslovně upravoval tzv. nepravé osvojení, kdy osvojitel adoptuje dítě svého manžela.

Zákonem č. 265/1949 Sb., o právu rodinném byl zákon o osvojení zrušen a institut osvojení byl vtělen do tohoto zákona, přičemž osvojení zletilého nebylo již nadále možné. Změnu v tomto nepřinesl ani zákon 94/1963 Sb., o rodině.

Úprava osvojení zletilého dle NOZ

Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), vychází z dřívějších právních úprav účinných na našem území, zejména pak z rekodifikačních návrhů z roku 1937, které nikdy nevešly v platnost.[2] 

Úprava institutu osvojení je poměrně rozsáhlá, institutu osvojení zletilého se věnují § 846 – 864.

Základní podmínkou osvojení zletilého je, že nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že se jedná o institut, jehož by mělo být využíváno pouze ve výjimečných situacích, je podmínka dobrých mravů velmi důležitá. Výrazným prvkem bude také hodnocení významu a potřebnosti využití právě tohoto institutu v daném případě.

Kromě dodržení dobrých mravů musí být splněny další podmínky, které jsou obdobné jako u osvojení nezletilého. Osvojení nemůže proběhnout mezi příbuznými, stejně tak musí být mezi osvojitelem a osvojencem přiměřený věkový rozdíl minimálně 16 let.

Návrh na zahájení řízení o osvojení podává osvojitel, ale osvojený se musí ve lhůtě stanovené soudem k návrhu připojit, jinak je návrh odmítnut pro nedostatek procesních podmínek. S osvojením musí souhlasit i manžel osvojence a nesmíme opomenout ani souhlas rodičů. Souhlas s osvojením spadá do oblasti rodičovské odpovědnosti, které může být rodič zbaven pouze na základě zákonem stanovených důvodů a zletilost dítěte na výkon tohoto práva nemá vliv. Odepřít právo rodiče svobodně se vyjádřit k možnosti osvojení by bylo v rozporu s jejich právy rodičů. Přestože existují situace, kdy není souhlasu rodičů třeba (§ 838 a 839 NOZ), nemůžeme rodiče ani v případě osvojení zletilého vynechat.

Mimo jiné je upravena i otázka dědění. Osvojenec dědí po osvojiteli v první dědické linii, jako jeho děti, ale pokud osvojitel zemře a měl by být dědicem, na jeho místo osvojenec již nenastupuje. (§ 853 NOZ)

Osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého

Jeden ze dvou způsobů, jak osvojit zletilou osobu, je právě prostřednictvím osvojení, jehož úprava je obdobná, jako u osvojení nezletilého, minimálně v následcích, které osvojení má.

Osvojit zletilého lze pouze na základě zákonem daných důvodů, uvedených v § 847 NOZ. Těmito důvody jsou případy, kdy přirozený sourozenec zletilého osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, čímž je sledován zejména záměr celistvosti rodiny a snaha neodtrhnout od sebe sourozence. Dosud toto možné nebylo a zletilý sourozenec osvojeného dítěte s ním již nebyl nijak právně spojen. Dalším důvodem je situace, kdy v době podání návrhu na osvojení byl osvojenec ještě nezletilý, jenže v průběhu řízení dovršil osmnáct let věku. Pokud se tedy k návrhu na zahájení řízení o osvojení zletilého připojí, může být osvojen i přes svou zletilost. Důvodem pro osvojení zletilého je taky stav, kdy za doby nezletilosti osvojence nebyl podán návrh na zahájení řízení o osvojení, přesto se osvojitelé o nezletilého starali. A v neposlední řadě i u osvojení zletilého pamatuje zákon na děti manžela osvojitele, tedy na osvojení nepravé, kdy jeden přirozený rodič zůstává, vazby na jeho část rodiny zůstaly zachovány, pouze druhý rodič je na matrice přepsán a stává se jím nový manžel osvojitelova rodiče.

Osvojitel je tedy po právní moci rozhodnutí o osvojení zapsán na matrice jako rodič osvojence. Jsou zpřetrhány veškeré právní vazby na osvojencovu původní rodinu[3] a vznikají příbuzenské vztahy nové, s příbuznými osvojitele. Tyto právní vztahy se vztahují i na děti osvojence.

Osvojení, které není obdobou osvojení nezletilého

Dalším způsobem, kterým lze osvojit zletilého, je osvojení, které má zvláštní účinky, odlišné od účinků osvojení nezletilého. V tomto případě lze osvojit nezletilého tak, že právní následky vznikají pouze pro osvojitele a osvojence – vazby na rodinu osvojence se nepřetrhávají, osvojenci nevznikají nové příbuzenské vazby na rodinu osvojitele. Stejně tak se osvojení nevztahuje na potomky osvojitele.

Ustanovení NOZ říkají, že osvojení nesmí být na újmu „důležitých zájmů potomků osvojitele nebo potomků osvojovaného…“ ( § 848 odst. 1 NOZ) a také, že osvojení musí být výjimečné a odůvodněno důvody hodnými zvláštního zřetele pro osvojitele i osvojence nebo v odůvodněných případech alespoň pro jednoho z nich (§ 848 odst. 1 NOZ).

 

Právní úprava osvojení zletilého, kterou nám NOZ nabídl, je ve spoustě případů velmi přínosná, zejména v případech, kdy by se osvojením od sebe oddělili sourozenci. Otázkou však zůstává, jak  v budoucnu naložíme s institutem osvojení zletilého, které není obdobou osvojení nezletilého. Nejspíš až rozhodování soudu ukáže, kterým směrem bychom se měli v tomto případě vydat, co jsou důvody hodné zvláštního zřetele a kdy naopak se tohoto institutu využít nedá.

_______________________________________

[1] Nutno připomenout, že ještě v dobách první republiky byl na území bývalého Československa právní dualismus – ABGB platil pro české země, Slovensko a Podkarpatská rus se řídili právem Uherským.

[2] Důvodová zpráva k NOZ, Ministerstvo spravedlnosti. 2012. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf

[3] Jedinou výjimkou, kdy je osvojenec nadále spojen se svou biologickou rodinou je nemožnost uzavřít manželství s pokrevně příbuznou osobou, tak jak je ustanoveno v § 685 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

 

Zdroj obrázku: Flickr.com, uživatel Ryan G. Smith
(1)(0)

5 komentářů

  1. Martin Rohm

    Dobrý den, paní Jandorová,
    jsme dálkoví studenti mgr. studia z ČZU v Praze a sháníme pro kolegyni podklady k diplomce na téma osvojení, konkrétně podklady dle nové právní úpravy NOZ.
    Poradila byste nám?

    Moc děkuji

    (0)(0)
    1. Marcela Jandorová
      Marcela Jandorová

      Dobrý den,

      ozvěte se mi, prosím, na email marcela.jandorova@gmail.com

      (0)(0)
  2. Barbora Rittichova

    Dobrý den, paní Jandová, chtěla bych podotknout drobnou poznámku, že si myslím, že když hovoříte o nutnosti aplikace pravidla o přiměřeném věkovém rozdílu v rámci obecné části týkající se předmětných osvojení, je skutečně na zvážení, do jaké míry by se měl, respektive jeho třeba vůbec aplikovat i na případy osvojení zletilého, které není obdobou osvojení nezletilého (tedy zda by v článku nebylo vhodnější pojednat o přiměřené aplikaci tohoto pravidla až v souvislosti s osvojením, které je obdobou osvojení nezletilé). Domnívám, že v případě "neobdobných" osvojení toto pravidlo z povahy tohoto institutu být aplikováno nemusí. Respektuji však Vás právní názor.

    S pozdravem

    Barbora Rittichová

    (0)(0)
  3. Marcela Jandorová
    Marcela Jandorová

    Dobrý den, paní Rittichová.

    Osvojení zletilého které není obdobou osvojení nezletilého, bude podle mě využíváno zejména k možnosti úpravy dědických práv. Osvojenec se pak dostane do stejné dědické skupiny jako děti osvojitele. Institut osvojení je v tomto případě jakousi "implantací" osvojence mezi osvojitelovy biologické či právní potomky. Otázka přiměřeného věkového rozdílu je jistě diskutabilní, podle mě tu ale nutnost dodržení tohoto pravidla je, zejména proto, že potencionální osvojenec by, pokud by nedošlo k osvojení, mohl být zahrnut do závěti osvojitele - pak by se na osvojení zletilého mohlo nahlížet i jako na obcházení zákona a snahu ukrátit potomky zůstavitele.

    S pozdravem

    M.J.

    (0)(0)
  4. Jana Černá

    Dobry den,
    chtěla jsem se zeptat jak je to v případě osvojeni, kdyz mi v nedávné době zemrela maminka a muj otec o me od narozeni nejevil zajem. Chce si me osvojit moje teta (mamincina sestra) kdyby se mi cokoliv stalo tak aby ji poskytli informace 
    Dekuji za odpověď 

    (0)(0)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *