Nový zákon o povinném značení lihu
Klikněte pro přepnutí plného a náhledového zobrazení.

Nový zákon o povinném značení lihu

Nový zákon č. 307/2013 Sb. o povinném značení lihu 2. 10. 2013 vyšel ve sbírce zákonů1. Nahradil původní zákon o povinném značení lihu (676/2004 Sb.) a jeho primárním účelem je zamezit daňovým únikům, zejména pak nelegální výrobě alkoholických nápojů, a dále, aby nakládání s lihem probíhalo v souladu s právními předpisy (zejména pak se zákonem o spotřebních daních). Nový zákon, se všemi jeho represivními ustanoveními (viz dále), byl především reakcí na metanolovou aféru z podzimu roku 2012, účinnosti nabývá v celém znění 1. 12. 2013.

Hlavní změny

Největšími změnami je např. snížení nejvyššího povoleného objemu balení lihu ze šesti litrů na jeden, resp. na tři, jedná-li se o nádobu ze skla (§ 2 písm. c) Starého; § 5 odst. 1 Nového). Dále se změnila povinnost minimálního objemu podléhajícího kolkování, dle § 4 odst. 1 písm. a) to býval 0,1 litr, dle § 11 Nového už je to jen 0,06 litru. Tyto změny se výrazně projeví v poplatkové povinnosti, nový zákon totiž stanoví povinnost složení kauce, kterou starý zákon doposud neznal.

Dle § 19 je každá osoba, která je povinna značit líh (což je dle § 10 výrobce, dovozce nebo provozovatel daňového skladu) povinna poskytnout kauci, a to dle odst. 1 písm. a) 500.000,- Kč při převzetí 25.000 kusů kolků a méně a dle písm. b) 5.000.000,- Kč při převzetí 25.001 kusů kolků a více. Distributor lihu (kterého definuje § 41) je pak povinen dle § 47 zaplatit na zvláštní účet správce daně 5.000.000,- Kč s tím, že tato kauce na účtu zůstane po celou dobu registrace distributora. Dle § 1 odst. 3 zákona o spotřebních daních pak správu těchto daní vykonávají orgány Celní správy České republiky.

Je třeba také zmínit, že zákon rozlišuje distribuci lihu od tzv. konečného prodeje lihu. Konečným prodejem lihu je dle § 8 prodej koncovému zákazníkovi (fyzické či právnické osobě) pro jeho osobní potřebu. Konečný prodej lihu pak dle § 41 odst. 2 distribucí lihu není a nepodléhá tedy povinnosti registrace, tedy jednotliví prodejci lihovin nejsou povinni platit onu půlmilionovou resp. pětimilionovou kauci.

Nově zákon také jako podmínku registrace osoby povinné značit líh zavádí (pod § 18 odst. 1 písm. h)) vybavenost sledovacím zařízením. Tuto podmínku konkretizuje v ustanovení § 22, které stanoví povinnost vybavení kamerovým systémem, „který umožňuje správci daně sledovat dálkovým a nepřetržitým přístupem, že osoba povinná značit líh stáčí nebo značí líh v souladu s právními předpisy“.

„Řešení“ daňových úniků

Dle mého názoru zákonodárce nezvolil šťastné řešení, zejména v oblasti kaucí. Se zmíněnými ustanoveními může mít problém i Ústavní soud, který říká, že: „[stát] nesmí zasáhnout do vlastnických práv tak, aby se majetkové poměry dotčeného subjektu zásadně změnily tak, že by došlo ke zmaření samé podstaty majetku, tj. ke zničení majetkové základny poplatníka (…) resp. že by hranice veřejnoprávního povinného peněžitého plnění jednotlivcem vůči státu nabyla škrtícího rdousícího působení (sp. zn. Pl. ÚS 7/03, …)2. Především pak kauce povedou k monopolizaci trhu a naopak k rozšíření výroby nelegálního lihu. Mnohé z malých likérek, které se však drží nad 25.000 kusy lahví ročně, nebudou mít na tak nepřiměřenou kauci prostředky a pokud si nebudou brát milionové půjčky od bank, budou muset zavřít. Velké likérky kauci zaplatí, což ovšem logicky povede k vyšším cenám alkoholu.

Také onen nepřetržitý dohled orgánem Celní správy ČR lze dle mého názoru s úspěchem napadat pro zásah do soukromí, zde by však až soud prováděl test proporcionality, do kterého se zde zcela mimo téma pouštět nemohu.

Námět na zamyšlení poskytuje i dle mého názoru ne zcela domyšlený § 39 odst. 2, který říká, že nepoužitou kontrolní pásku je držitel povinen správci daně vrátit nejpozději do 9 měsíců ode dne jejího převzetí. Dojde-li k absurdní situaci, kdy si osoba povinná značit líh objedná 25.010 kolků a 11 jich nepoužije, vznikne přeplatek na kauci ve výši 4.500.000,- Kč. Přeplatky řeší explicitně § 20, který však počítá s pravomocným zrušením nebo zánikem registrace, se vznikem tohoto typu přeplatku nijak nepočítá. Dle § 19 odst. 1 písm. b) totiž pětimilionová kauce opravňuje k převzetí 25.001 kusů kolků a více, nicméně a maiori ad minus mám po zaplacení pěti milionů samozřejmě právo k převzetí i menšího počtu kolků. Co bude s takovým přeplatkem, zákon nijak neřeší.

Posledním problémem je právě zmíněný § 20, který počítá s navrácením kauce po zániku registrace. Jestliže totiž registrace zanikne např. po 20 letech, celní správa vrátí tutéž částku, likérky tedy platí jakousi „inflační daň“, což je opět zásahem do vlastnického práva, s čímž by likérky, potažmo Ústavní soud mohli mít problém.


1. Informace dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?O=6&T=939
2. Nález Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 29/08 ze dne 21. 4. 2009


Zdroj obrazového materiálu: Flickr.com, MA_sight

(0)(0)

1 komentářů

  1. Robin Goll

    Dobrý den, jsem jeden z těch, které zákon o povinném značení lihu výrazně omezuje v podnikání. Nejsem výrobce, pouze distributor, tudíž 5 000 000 kauce. Nepřichází samozřejmě v úvahu. Ona bankovní záruka je snad ještě komplikovanější. Nemám prostředky na ručení, prostředky si musim hledat všude možně. Může se tedy stát, že budu muset ukončit jinak v celku úspěšné podnikání. A to navíc vše podtrhuje velice byrokratický proces, který se musí obnovovat každé 2 roky. Prosím o pomoc v této věci. Zkoušel jsme již oslovit několik zákonodárců, ale zatím neuspěšně. Děkuji Goll

    (0)(0)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *