Meze Utilitarismu
Klikněte pro přepnutí plného a náhledového zobrazení.

Meze Utilitarismu

Prvky myšlenkového směru nazývaného utilitarismus můžeme vysledovat už u Aristotela a dalších antických filosofů. Ty ale nyní pomiňme. Za zakladatele novodobého směru je považován Jeremy Bentham – myslitel žijící v 18. a 19. století v Anglii. Ten také prvně, ve své korespondenci, poprvé použil termín „utilitarismus“. Jelikož tento pojem je odvozen z latinského adjektiva „utilis“ – tedy užitečný, nebo též prospěšný, není označení směru zcela správné – přesnější by bylo „utilismus“, ale poangličtěná verze se již dobře vžila[1]. Jméno, se kterým se tento směr ale pojí nejvíce a nejpevněji je nepochybně další britský filosof – John Stuart Mill. Jeho spis Utilitarismus (1863) shrnuje a obhajuje soustavu etických názorů vyslovených jeho učitelem – Benthamem v díle An Introduction to the Principles of Morals and Legislation (1779).

     Dost už historie. Co nám vlastně utilitarismus říká? V pojetí Jeremyho Benthama je základ následující: základní morální princip je – maximalizovat užitečnost/zajištění obecného blaha. Jakákoli činnost by, podle jeho principu užitečnosti, měla směřovat k tomu, aby se rozšiřovalo štěstí společnosti (utvrzovalo obecné blaho), nikoli snižovalo[2]. Každému počínání by mělo předcházet důmyslné rozmyšlení kolik užitku může danému jedinci a celé společnosti(!) přinést a jaké zápory s sebou nese – porovnat potěšení a útrapy. Provést by se měla pouze v případě, že míra potěšení se zvýší. Tento obecný princip se jistě dá aplikovat na všechny lidské činnosti i v právu, včetně např. legislativy.

     Jak už ale mnohé z Vás napadá – princip „co nejvíce, pro co nejvíce“ má své mouchy. Jednou z největších je námitka, že při takovémto přístupu jsou potlačována práva jednotlivce. Prof. Michael Sandel, přednášející na Harvardu kurz s názvem Justice, uvádí jako příklad mučení zajatého teroristy, který pravděpodobně má informace o plánovaném útoku, při kterém může zahynout velké množství lidí[3]. Bylo by správné tohoto jedince mučit, ve jménu záchrany mnoha jiných? Benthamovy myšlenky utilitarismu jdou k jednoznačnému závěru – ano. Chceme ale takovéto prvky v právu? Dlouhodobé legislativní trendy, směřující k mnohdy až vykonstruovaně rozšiřujícím výkladu základních lidských práv a jejich ochraně, ukazují, až na výjimky (tématicky např. USA Patriot Act[4]), že ne.

     Druhou takovou námitkou je, že nelze v rámci testu poměřování kladů a záporů stanovit stupnici, na které by bylo možné poměřit číselně vyjádřené všechny hodnoty. To z jednoho prostého důvodu – lidský život vyčíslený strohou racionalitou neodpovídá představě, kterou by mu přiřkli např. osoby blízké. Všechny hodnoty nejsou stejné a nejsou ani uspokojivě poměřitelné.

     Na tyto námitky přichází odpovědět právě John Stuart Mill. Jak říká Michael Sandel – Mill se pokusil polidštit utilitarismus[5]. Zajímal se o to, zda je možné při utilitaristickém poměřování dosáhnout nepotlačování práv jednotlivce, a rozšířit myšlenku nižších a vyšších potřeb, jež v Benthamově pojetí byla značně nedokonalá. Kvalitativní rozdělení požitků založil na myšlence: ten požitek (ze dvou nabízených), který by zvolili všichni, nebo téměř všichni, z těch, kteří mají zkušenost s oběma (z nabízených), bez ohledu na nějaké morální nutkání, je kvalitativně na vyšší úrovni[6]. Stále je tedy ve hře obecný zájem, obecné blaho, ale už je to jakési „uvědomělé“, nikoli generalizované bez dalšího.

     V páté kapitole svého spisu se Mill obrací ke spravedlnosti a hledá souvislost s požitky. Tím se také vypořádává i s první ze zmíněných námitek vůči utilitarismu – potlačování práv jednotlivce ve prospěch většího množství lidí. Říká, že odmítá spravedlnost, která není založena na principu užitečnosti. Naopak spravedlnost stojící na tomto principu, považuje za nejvyšší a závaznou část morálky[7]. Mill tedy říká, že práva jednotlivců jsou výsadní, ovšem pouze za předpokladu, že se drží, potažmo jsou vykonávána v rámci principu užitečnosti. Je to ale skutečně vypořádání se s námitkou? Dle mého názoru jde pouze o účelovou argumentaci, neboť problém byl zasazen do něj samotného. Myšlenka: „Je tento účelný způsob spravedlivý? Ano, je spravedlivý, pokud je účelný.“ – není na můj vkus dostatečnou obhajobou vztahu spravedlnosti a účelnosti.

     Utilitarismus tedy může za určitých okolností vést k nežádoucím výsledkům, dodržoval-li by se zcela a důsledně. Například justiční vražda, jako odstrašující případ pro všechny ostatní by sice mohla zvýšit obecný užitek, nicméně v novodobé společnosti je maximálně nežádoucí. S tím se ztotožňuji. Trend stálého rozšiřování „základních práv“ a jejich utvrzování tento přístup zkrátka nedovolí. Na druhou stranu, vrátíme-li se k příkladu s teroristou, stojíme o prosazování základních práv jednotlivce natolik, abychom ignorovali přímé ohrožení stejných práv mnoha ostatních? I přes nesnadnost regulace, či posuzování ad hoc situací si myslím, že v takových případech by měla být upřednostněna ochrana většiny. Ad absurdum by utilitarismus byl schopen přijmout i vraždu a následný kanibalismus mezi hladovějícími lidmi, což bychom v naší společnosti považovali za odsouzenihodné. (ale opravdu?[8]) I přes jeho viditelné a zřejmé meze, mimo něž je užívání etických pravidel utilitarismu obecně zavrženihodné, prvky a vliv tohoto myšlenkového směru můžeme vidět ve spoustě právních principů (neminem laedere,…), institucí (soudy,…), či procesů (většinová hlasování,…). Jakpak by ne – nakonec – jde přece o princip užitečnosti.


[1] MILL, John Stuart; Utilitarismus; z anglického originálu přeložil Karel Šprunk; Vyšechrad, spol. s.r.o. 2011; ISBN: 978-80-7429-140-1; str. 14

[2] BENTHAM, Jeremy; An Introduction to the Principles of Morals and Legislation; 1779; dostupné z: http://socserv.mcmaster.ca/econ/ugcm/3ll3/bentham/morals.pdf; str. 15

[4] Blíže ke studiu: PUBLIC LAW 107–56—OCT. 26, 2001; dostupný z: http://www.gpo.gov/fdsys/pkg/PLAW-107publ56/pdf/PLAW-107publ56.pdf

[6] MILL, John Stuart; Utilitarism; 1863; dostupné z:  http://socserv.mcmaster.ca/econ/ugcm/3ll3/mill/utilitarianism.pdf; str. 11

[7] MILL, John Stuart; Utilitarism; 1863; dostupné z:  http://socserv.mcmaster.ca/econ/ugcm/3ll3/mill/utilitarianism.pdf; str. 57

[8] Velmi zajímavý case The Queen vs. Dudley and Stephens (1884) ukazuje, že za specifických okolností je možné akceptovat i činy jako vraždu, či kanibalismus. Shrnutí případu, ve kterém se dají nalézt přímé souvislosti s Benthamovým pojetím utilitarismu můžete nalézt na: http://www.justiceharvard.org/resources/the-queen-vs-dudley-and-stephens-1884-the-lifeboat-case/

Zdroj obrazového materiálu: Flickr.com, Spike

(0)(0)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *