„Měl jsem se víc učit!“, diskriminační reklama aneb Jak to vidí NSS?
Klikněte pro přepnutí plného a náhledového zobrazení.

„Měl jsem se víc učit!“, diskriminační reklama aneb Jak to vidí NSS?

V médiích se objevila opět z právního hlediska velice zajímavá zpráva. Propagační akce serveru www.skoly.cz z roku 2009 využila Romů provádějících výkopové práce a oblékla je do žlutých trik s nápisem „Měl jsem se líp učit“. Rád bych zde jen velmi stručně analyzoval rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, v němž rozsudek městského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení, v němž je městský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku. Rozsudek (č. j. 1 As 46/2013 – 44) vřele doporučuji k přečtení.

Rekapitulace

Věc nejprve z podnětu občanského sdružení Romea posuzoval Magistrát hlavního města Prahy, odbor živnostenský a občanskoprávní (dále jen „správní-orgán I. stupně“), který došel k závěru, že skutkový stav je reklamou v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2, odst. 3 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy. Důvod spatřoval v diskriminačním charakteru reklamy, který je vždy nutný považovat za rozpor s dobrými mravy ve smyslu výše zmiňovaného ustanovení. Uložil pokutu nejprve 100 tisíc, poté 80 tisíc korun.

Městský soud v Praze při přezkumu uzavřel, že se o nedovolenou reklamu nejedná, neboť reklama není v rozporu s dobrými mravy. Zásadní moment tohoto rozhodnutí lze spatřovat v odchylném výkladu onoho § 2, odst. 3 zákona o regulaci reklamy. Městský soud v Praze totiž dovodil, že k naplnění rozporu s dobrými mravy nedojde nutně v každém případu diskriminace, ale je nutné posoudit míru; ta dle soudu naplněna nebyla. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně tedy zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení.

Co na to NSS?

NSS pojal rozsudek, ve kterém rozhodoval o kasační stížnosti proti rozsudku městského soudu, koncepčně velmi přehledně, když se vyjadřoval postupně k jednotlivým stěžejním bodům kasační stížnosti. Poté, co ji shledal přípustnou, shrnul jednotlivé problémy takto (uvádím, které kasační námitky NSS shledal důvodnými a které nikoli):

  1. Výklad § 2, odst. 3 zákona o regulaci reklamy
  2. Obecná východiska
  3. Rozpor s dobrými mravy reklamy a v jeho rámci následující výtky:
    1. Diskriminace romského etnika – důvodná [bod 60]
    2. Snižování lidské důstojnosti konkrétních dělníků – důvodná [bod 81]
    3. Diskriminace jednotlivců vykonávajících těžkou manuální práci, snižování významu manuální práce – nedůvodná [bod 94]
  4. Procesní pochybení – nedůvodná [bod 103]
  5. Nesrozumitelnost – nedůvodná [bod 105]
  6. Nepřezkoumatelnost – nedůvodná [bod 109]

Nebudu zde vypisovat podrobnosti o všech částech rozsudku, opravdu je to čtivý kousek a nejlepší obrázek si čtenář vytvoří sám. Chtěl bych ale shrnout několik zajímavých momentů, které jako obvykle médiím a diskutujícím unikly.

  • Jakákoli diskriminace je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2, odst. 3 zákona o regulaci reklamy
  • V tomto případě se jednalo o konflikt práva na svobodu projevu a ochranou lidské důstojnosti. Je nutné jej řešit proporcionálně (zdravíme test proporcionality).
  • Zaujme též názor, že je nutné ohledně reklamy rozlišovat mezi rozporem s dobrými mravy a rozporem s dobrým vkusem. Druhý z nich jako takový nečiní reklamu zakázanou.
  • Nejdůležitější je ale dle mého názoru to, jak se NSS vypořádal s faktem, že romští kopáči si trička oblékli dobrovolně a jejich nošení jim nevadilo až do chvíle, kdy se o věci dozvědělo jejich okolí. Soud zde zdůraznil, že ustanovení čl. 10 odst. 1 Listiny, které stanovuje, že „každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno“ je vyloučeno z jakékoli dispozice. To v tomto případě znamená, že ani faktický souhlas osoby nebrání existenci zásahu do důstojnosti, který následně odhalí a posoudí soud. Úsměvné je srovnání s německou judikaturou týkající se házení trpaslíků (bod 79 rozsudku NSS).
  • Konečně co se týče kasační námitky, že byl snižován význam manuální práce, se kterou se soud neztotožnil: Je třeba, aby reklamy byly neotřelé, zajímavé a zábavné. Nelze se tedy vyhnout nadsázce a přehánění. Samotný prvek označení „kopáčství“ jako synonyma nevzdělanosti soudce tedy spíše pobavil, než urazil, a proto Nejvyšší správní soud neshledal, že by byla reklama v „tomto ohledu v rozporu s dobrými mravy, a tedy v rozporu se zákonem“.

Co rozsudek znamená

NSS tímto rozsudkem explicitně autoritativně nerozhodl, zda je nebo není dotčený případ exemplářem zakázané reklamy pro rozpor s dobrými mravy, nicméně použil zajímavou argumentaci a uložil městskému soudu následující:

„[bod 61] V dalším řízení se bude městský soud zabývat tím, zda reklama obsahuje diskriminaci romského etnika. Vycházeje z výše uvedených obecných poznámek o diskriminaci bude městský soud posuzovat, jestli uvedenou reklamou bylo negativně rozlišeno romské etnikum a byl, jak uvádí správní orgány, prohlouben stereotyp o „nevzdělaném a ke vzdělání neochotném Romovi“. Musí přitom vzít v úvahu dopady reklamy jako celku.“

„[bod 82] V dalším řízení bude na městském soudu, aby v intencích výše nastíněných úvah znovu posoudil, zda reklamou mohla být snížena lidská důstojnost kopáčů zúčastněných na reklamě. Přitom musí vzít taktéž v úvahu postavení Romů v České republice a mít na paměti nutnost zvýšené ochrany této menšiny.“

Zdroj obrazového materiálu: Nejvyšší správní soud, online

(0)(0)

1 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *