Majetkové omezení rozhodčího řízení
Klikněte pro přepnutí plného a náhledového zobrazení.

Majetkové omezení rozhodčího řízení

V tomto krátkém článku bych se chtěl věnovat původu a důvodům omezení uzavírání rozhodčích smluv pouze na případy, kdy je o předmětu sporu možné uzavřít smír, a zároveň generálnímu omezení působnosti zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ZRŘ“) na majetkové spory.

Majetkové omezení

ZRŘ obsahuje jistá omezení možnosti stran dohodnout se na tomto způsobu řešení sporů. Takto ve svém ust. § 1 písm. a) ZRŘ říká, že upravuje rozhodování majetkových sporů (vyjma incidenčních sporů, tj. sporů v rámci výkonu rozhodnutí nebo v souvislosti s konkurzem), což upřesňuje v ust. § 2 odst. 2, když říká, že platně uzavřít rozhodčí smlouvu lze jen tehdy, jestliže je v dotčené věci přípustné uzavření smíru, což je např. vyloučeno v případech, v nichž je subjektům práv odňata disposice se subjektivním právem, tedy v nesporných řízeních.

Z důvodové zprávy k ZRŘ(1) zjistíme, že novodobější historie rozhodčího řízení sahá k zákonu č. 113/1895 ř. z., Civilní soudní řád, z 1. 8. 1895 (dále jen „CSŘ“). Důvodová zpráva dále sumarizuje vývoj rozhodčího řízení s tím, že v určitém období bylo použití rozhodčího řízení širší (právě za účinnosti CSŘ), jindy ale naopak užší, a to např. za účinnosti zákona č. 98/1963 Sb., kdy bylo možné tento způsob řešení sporů využít pouze v případě majetkových nároků z mezinárodního obchodního styku.

CSŘ upravoval rozhodčí řízení v § 577-599, přičemž v § 577 stanovil, že rozhodčí smlouva je platná, pokud strany, které ji uzavřou, jsou způsobilé uzavřít o předmětu sporu smír. O smíru mluvily ustanovení § 204-206. Z těchto ustanovení však nevyplývá, že se smír uzavírá pouze v majetkových věcech, a dokonce ani to, že by byl smír v některých případech vyloučen, rozhodčí řízení tak v zásadě zákonem nikde vyloučeno nebylo.

Z uvedeného vyplývá, že možnost uzavřít rozhodčí smlouvu pouze v případech způsobilosti uzavřít o předmětu sporu smír je dědictvím z dob minulých. Nikoli však již majetkové omezení dle nynějšího § 1 písm. a) ZRŘ. Důvodem toho je nejspíše vágní definice situací, kdy lze, resp. nelze o předmětu sporu uzavřít smír. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“), resp. jeho § 99 říká, že smír nelze schválit, je-li takové řešení v rozporu s povahou věci. Dle komentáře k § 99 OSŘ:

tomu tak zpravidla bude v řízeních ve věcech osobního stavu a v záležitostech, které nelze vyřešit dohodou účastníků právního vztahu. Výjimečně je smírné řešení vyloučeno přímo zákonem (§ 273 odst. 1 InsZ). Smír nelze schválit ve zvláštních typech řízení, z jejichž podstaty lze dovodit veřejný zájem na tom, aby rozhodnutí vycházelo z pokud možno úplně zjištěné skutkové reality. Proto např. smír nelze schválit v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (rozsudek NS sp. zn. 29 Odo 1079/2003).“

K povaze rozhodčích smluv se vyjádřil i Ústavní soud(2), když judikoval:

Rozhodci … nenalézají právo, ale tvoří … závazkový vztah v zastoupení stran. Jejich moc není delegovaná svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud. Uzavřením platné rozhodčí smlouvy se strany dobrovolně a vědomě vzdávají práva na projednání své věci nezávislým a nestranným soudem ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny.

Aby tedy zákonodárce zabránil posuzování platnosti rozhodčích smluv z hlediska toho, zdali povaha sporu umožňuje či neumožňuje o jeho předmětu uzavřít smír (vzhledem k neurčitému korektivu veřejného pořádku), nejspíše z toho důvodu en bloc omezil působnost rozhodců na majetkové spory.

Jak se k rozhodčímu řízení staví Evropská unie?

Evropská unie do rozhodčího řízení zasáhla výrazně pouze na poli práva spotřebitelského, a to směrnicí ES č. 93/13, která ovlivnila nynější § 3 ZRŘ (dle kterého rozhodčí doložky ve spotř. smlouvách musí být sjednány samostatně, nesmí být pouze součástí VOP), tedy rozsah použití rozhodčího řízení nijak neomezuje, dále se má za to (dle důvodové zprávy k ZRŘ), že:

Rozhodci jsou ve všech zemích chápáni jako nezávislé a nestranné osoby, takže rozhodčí řízení vyhovuje požadavkům čl. 6 odst. l Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pokud toto ustanovení nastoluje právo každého, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem (v originálním znění „tribunal“), zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech.

Není však pravdou, že by se EU obecně o rozhodčí řízení nezajímala, např. v případu Nordsee(3) Soudní dvůr EU prohlásil, že rozhodčí soud není soudem ve smyslu čl. 234 (bývalého čl. 177) Smlouvy o založení Evropského společenství(4), a tedy nemůže předkládat soudnímu dvoru předběžné otázky. Argumentem Soudního dvora bylo především to, že strany si rozhodce volí dobrovolně, tedy vylučují pravomoc soudů, k čemuž je ale nikdo nenutí.

Dále lze najít jisté styčné body týkající se mimosoudního řešení sporů, a to např. dle evropské směrnice č. 97/5/EC, o přeshraničních převodech, ze dne 27. 1. 1997, která  stanoví členským zemím povinnost k úpravě vhodného mechanismu pro rozhodování sporů vyplývajících z příslušných právních vztahů, a to mimo rámec běžného státního soudnictví, a to proto, že je nutné nalézt vhodný způsob ochrany zvláštních právních vztahů, a to zejména tam, kde lze předpokládat nutnost úzké, avšak o to více odborné a koncentrované specializace(5).

Z uvedeného tedy vyplývá, že majetkové omezení není stanoveno ani na ústavněprávní, ani na unijní úrovni, je však dáno tím, že je ve veřejném zájmu, aby byly některé spory řešeny státem zřízenou institucí a nikoli subjektem soukormoprávního charakteru.

 

Zdroj obrázku: Flickr.com; kylebaker


1. Důvodová zpráva k ZRŘ dostupná zde: http://www.psp.cz/eknih/1993ps/tisky/t113600.htm
2. Usnesení sp. zn. IV. ÚS 1357/07 ze dne 11. 7. 2007; dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=55527&pos=1&cnt=1&typ=result
3. Nordsee v. Reederei Mond, ve věci C-102/81 ze dne 23. 3. 1982; dostupné zde: http://curia.europa.eu/juris/celex.jsf?celex=61981CJ0102&lang1=cs&type=NOT&ancre=
4. Smlouva o založení Evropského společenství dostupná zde: http://www.euroskop.cz/gallery/2/756-smlouva_o_es_nice.pdf
5. BĚLOHLÁVEK, J. A. Rozhodčí řízení a komunitární právo. ipravnik.cz [online], publikováno 4. 12. 2002. Dostupné z: http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/civilni-proces/ap_22/pd_13/txtexpresion_novele/art_3691/detail.aspx

(0)(0)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *