K novelizované úpravě institutu tlumočení v trestním řádu
Klikněte pro přepnutí plného a náhledového zobrazení.

K novelizované úpravě institutu tlumočení v trestním řádu

Úvodem

Dne 1. listopadu 2013 nabyl dílčí účinnosti zákon číslo 105/2013 Sb., který v několika ohledech novelizoval trestní řád (dále jen TŘ). Rád bych se v následujících řádcích zmínil, jak se tato novelizace dotkla institutu tlumočení (ale zejména překladu) v ustanovení § 28 TŘ[1] a jaké mohou být dopady této novely do aplikační praxe.

Rozdíly mezi dosavadní a novelizovanou právní úpravou

Dosavadní právní úprava zajišťovala obviněnému písemný překlad pouze několika málo nejdůležitějších listin trestního řízení, jejichž taxativní výčet byl uveden v ustanovení § 28 odst. 2 TŘ. Ano, těchto několik málo dokumentů trestního spisu[2], kolem kterých se ale veškeré dění točí, se může někomu zdát jako nedostatečný způsob jak zcela beze zbytku naplňovat premisu práva na spravedlivý proces, jehož součástí je rovněž právo na bezplatnou pomoc tlumočníka (a tedy i překladatele) zakotvené v čl. 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy, čl. 37 odst. 4 Listiny, v § 2 odst. 14 TŘ a konkretizováno v § 28 TŘ.

Novelizovaná právní úprava jde naopak jiným, a to velice expanzivním směrem, když umožňuje už nikoliv pouze obviněnému, ale nově také podezřelému, kdykoliv v průběhu trestního řízení požádat orgán činný v trestním řízení o překlad kteréhokoliv dokumentu, je – li to nutné z důvodu spravedlivého procesu, zejména s ohledem na uplatnění práva na řádnou obhajobu. Jelikož je třeba ustanovení § 28 TŘ vykládat ve prospěch obviněného, domnívám se, že takový důvod zde bude dán vždy. Orgány činné v trestním řízení jsou navíc povinny v pochybnostech tlumočníka ustanovit, což se dle mého názoru vztahuje též na překlad písemností v souvislosti s řádným zajištěním práva na spravedlivý proces.

Možné problémy aplikační praxe

Tato nevinná novela trestního řádu ale může mít dalekosáhlé následky! Představme si obviněného, či nově též podezřelého, který se chce dopouštět obstrukcí, což není v trestním řízení nikterak nepředstavitelná situace. Tento obviněný bude v zájmu spravedlivého procesu a řádné obhajoby požadovat, aby mu byla podstatná část spisu (ideálně celý náš tisícistránkový spis) písemně přeložen. Trestní řízení se tak dostane do obrovských časových problémů, neboť řádný překlad samozřejmě nějakou dobu trvá. Navíc není vždy jednoduché tlumočníka či překladatele sehnat, neboť pro některé jazyky nejsou k dispozici v podstatě vůbec (estonština, mongolština atd.) nebo jich je jen velice málo (např. vietnamština). Dalším praktickým problémem je kvalita překladu písemností (či tlumočení), neboť i na něj jsou kladeny jisté minimální standardy, zejména v podobě nestrannosti tlumočníka či překladatele (§ 11 zákona číslo 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů). Právě kvalita tlumočení či překladu může být někdy pro orgány činné v trestním řízení praktický problém, neboť existují tlumočníci (stejně tak i překladatelé), např. ve vietnamské komunitě, kde je navíc celkově málo tlumočníků, kteří těmto požadavkům nezávislosti ne vždy a ne zcela dostojí (a to třeba i úmyslně). Orgány činné v trestním řízení proto musí velmi pečlivě zvažovat, kterého konkrétního tlumočníka (či překladatele) do trestního řízení přiberou, aby tak nebyla poškozena práva obhajoby, neboť nepravdivé tlumočení (i překlad) je porušením práva na spravedlivý proces (a samozřejmě též trestným činem křivého tlumočení podle § 347 trestního zákoníku). V jednotlivých řízeních tedy může být praktický problém sehnat skutečně nezávislého tlumočníka (či překladatele), který by navíc překlad zajistil v rozumném čase. Samozřejmě by mělo platit, že překladatelem by měla být v konkrétní věci pouze jedna osoba, kterou samozřejmě lze urgovat, ale pokud neplní lhůty, ve kterých orgán činný v trestním řízení překlad očekává, ideálním řešením jistě není ustanovení nového překladatele, neboť tím by se doba pro překlad ještě více prodloužila.

V souvislosti s vietnamskou komunitou, která navíc páchá velké množství trestné činnosti, a mnohdy i velmi závažné, případně organizované, ani nedomýšlím, co by nastalo, kdyby najednou všichni obvinění a podezřelí začali uplatňovat v plné šíři tento novelizovaný institut. Jedná – li se navíc o řízení vazební, je požadavek rychlosti ještě více akcelerován z důvodu časově limitovaných vazebních lhůt. Lze si proto velice snadno představit situaci, kdy se přípravné řízení včetně pobytu obviněného ve vazbě pozdrží například o půl roku z důvodu překladu trestního spisu. Jen velice těžko si ale dokážu představit, jak soud ponechá obviněného ve vazbě jen proto, že orgány činné v trestním řízení nedokázaly sehnat překlad spisu včas, případně dříve.

Úplně stranou ponechávám náročnost finanční, která je tímto na orgány činné v trestním řízení kladena ve světle ekonomie trestního řízení[3].

Novinkou je rovněž zavedení stížnosti obviněného či podezřelého v případě, že jeho návrhu na překlad písemností či celého spisu, není orgánem činným v trestním řízení vyhověno.

Závěrem

Chceme – li na jednu stranu trestní řízení neustále zrychlovat, nevím, jak k tomu má tato novelizace institutu tlumočení (a překladu) v trestním řádu přispět. Domnívám se, že praktické problémy s tímto spjaté se velmi brzy a v celé šíři objeví.

Neustálé se zaklínání právem na spravedlivý proces spolu se šetřením práv obviněných na jedné straně ale v tomto konkrétním případě jde zcela proti požadavku celkové rychlosti řízení. I ta je přitom součástí práva na spravedlivý proces! Společnost by proto měla být velice opatrná, aby se „neprošetřila“ až do bodu, v němž již nebude prakticky možné účinně a s náležitou rychlostí potírat trestnou činnost.

Domnívám se, že s onou pomyslnou vaničkou (tedy dobře míněným úmyslem) vyléváme i dítě, či vyjádřeno jinak, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly!


[1] Stávající trestní řád nerozlišuje mezi tlumočením (tedy překladem mluveného slova) a překladem (tedy překladem písemností), ačkoliv dopadá na obě tyto činnosti. I tento článek se bude věnovat oběma činnostem, aniž by vždy v textu zcela striktně rozlišoval mezi tlumočením a překladem, neboť takové ambice nemá ani současná právní úprava.

[2] Jako ilustrativní příklad si představme třeba tisícistránkový spis, kde obviněnými jsou občané vietnamské národnosti, tedy situace nikterak výjimečná. Není přitom výjimkou, že trestní spisy mohou mít i několik svazků čítajících mnoho tisíc stran, čímž se doba nutná pro překlad pochopitelně ještě více prodlužuje.

[3] Zůstaneme – li příkladně u našich vietnamských pachatelů, odměna za 1 stránku písemného překladu činí 350 Kč (§ 17 odst. 1 položka 3 vyhlášky ministerstva spravedlnosti k provedení zákona o znalcích a tlumočnících číslo 37/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů), která navíc může být zvýšena až o dalších 50 % (§ 22 odst. 2 písm. a) téže vyhlášky).

Zdroj obrazového materiálu: Flickr.com, MoiVous

(1)(0)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *