Enron: Právní důsledky legendárního amerického podvodu
Klikněte pro přepnutí plného a náhledového zobrazení.

Enron: Právní důsledky legendárního amerického podvodu

Enron je bývalá americká investiční společnost. Tato společnost vznikla v roce 1985 pod vedením Kennetha Laye, který se stal jejím CEO.  Z počátku společnost distribuovala energii po území USA, v průběhu několika příštích let však budovala vlastní elektrárny, rozvodné sítě, kupovala své obchodní partnery a investovala do služeb v oblasti komunikací. Nejvyšší vedení společnosti bylo známé svými konexemi u politiků v USA, obzvlášně u George W. Bushe, který v té době jako guvernér Texasu prosadil Zákon o deregulaci energetiky, díky kterému začal Enron v oblasti energetiky dominovat. Během patnácti let se Enron stal sedmou společností v žebříčku Fortune, jeho obrat činil přes 100 miliard a zisky přes 600 milionů dolarů ročně, časopis Fortune ji také šestkrát po sobě vyhlásil nejinovativnější společností Ameriky. Společnost v této době finančně podpořila kandidaturu George W. Bushe na prezidenta USA, odváděla každý rok 1% svého zisku na charitu a mezi mnoha obyvateli USA byla považována za mesiáše.

V této době však nikdo mimo nejvyšší vedení společnosti netušil, že společnost dosahuje svých zisků nelegálním způsobem. Společnost obchodovalana tzv. future market, tedy počítala s dodávkami energií a služeb, které měly nastat až v budoucnu a americkými úřady ji bylo povoleno účtovat tzv. market-to-market, tedy v době podepsání smlouvy společnost zaúčtovala předpokládaný budoucí zisk. Tento typ obchodování a účtování ve společnosti prosadil její výkonný ředitel Jeffrey Skilling, ten se po krachu Enronu stal jednou z nejvíce nenaviděných osob v USA.

Obchodování a investice společnosti v průběhu let vykazovalo neúspěchy, společnost prodělala několik miliard dolarů špatnými investicemi[1] a v pozdější fázi dosahovala dluhu ve výši 30 miliard amerických dolarů. Tento dluh se ji dařilo zakrývat právě účtováním budoucích výnosů, ale také machinacemi finančního ředitele Andrewa Fastowa, který vytvářel fiktivní společnosti[2], na která převáděl dluhy nebo aktiva. Tyto společnosti také Enronu umožňovaly vyhýbat se placení daně z příjmu a ten tak ušetřil přes dvě miliardy amerických dolarů.

V srpnu roku 2001 začaly vycházet najevo finanční podvody společnosti, tři měsíce po slavném výroku Kennetha Laye: „Můžu upřímně říct, že jsem ještě nikdy neměl z Enronu tak dobrý pocit jako nyní“. V listopadu vedení společnosti přiznalo, že zisky společnosti byly nadhodnoceny o 600 milionu dolarů a 2. prosince 2001 společnost vyhlásila bankrot, v té době největší bankrot v dějinách USA. Před propuknutím aféry dosahovala hodnota akcií Enronu historického maxima 90,63 dolaru, v době bankrotu měla akcie hodnotu 50 centů. Společnost také v době svého pádu zaměstnávala přes 22 tisíc zaměstnanců.

Přestože část dokumentů dokazujících finanční machinace byla zničena 11.září 2001 ve WTO a velké množství dokumentů bylo po zahájení vyšetřování zničeno samotným Enronem, nejvyšší vedení společnosti bylo obviněno z nadhodnocování výsledků, zkreslování účetních informací,machinací s majetkem firem a insider tradingu.

Spolu s Enronem padla jedna z největších amerických auditorských firem Arthur Anderson, která byla obviněna z krytí účetních podvodů Enronu. Z napomáhání podvodu byly obviněny také velké investiční banky USA – J.P.Morgan, Royal Bank of Canada, Royal Bank of Scotland, Citigroup, Merril Lynch, Deutche Bank a další. Celkem měly zaplatit pokuty ve výši 4,5 miliardy dolarů, z nichž rovná miliarda připadla na banku J.P.Morgan. [3]

Snad jen pro zajímavost bych zmínil, že ve společnosti existoval 65 stránkový etický kodex, kterým se měli manažeři společnosti řídit, a který ve světle podvodů společnosti nabídl velké množství „perel“. Viz výrok Michaela Millera: „Představte si, že objevíte kopii dokumentu z Titanicu, který se bude jmenovat: Bezpečně na moři. Pravděpodobně to bude řádně fascinující, ironické a morbidní čtení“.[4]

Přímým důsledkem krachu Enronu bylo v USA vydání Sarbanes-Oxleyho zákona. Tento zákon upravuje povinnosti a odpovědnost podnikového managementu, ředitelů, účetních, auditorů a právníků. Hlavními pilíři zákona jsou: Manažeři se musí vyjádřit k interním kontrolním systémům, CEO a CFO ručí svými podpisy za správnost překládaných výroků a pravdivost informací v nich uvedených (což znemožňuje zbavení se, či přenesení odpovědnosti z účetní závěrky), auditoři musí předložit výroky o efektivnosti konrol, manažerům mohou být i zpětně odebrány bonusy a jiné finanční výhody v případě porušení zákona, povinnost obměňovat auditora u téhož klienta, auditoři jsou podrobeni pravidelným kontrolám, povinnost přijmout a zveřejnit etický kodex adalší.[5]

Tento zákon platí pro všechny subjekty, které jsou buď americkými společnostmi kótovanými na NYSE nebo zahraniční společnosti kótovanými na NYSE a také pro společnosti, jejíž akcie jsou vlastněny alespoň 300 americkými rezidenty. V průběhu let byly obdobné systémy, jaké zavádí Sarbanes-Oxleyho zákon implementovány také do právních řádů dalších států například v Německu, Japonsku nebo Francii. V České republice nemá tento zákon přímou platnost, nicméně se týká všech českých společností, které mají jeho dodržování stanovené americkým zákonem.

Evropská komise po krachu Enronu vydala doporučení 2002/590/EC. Tento dokument není právně závazný, nicméně slouží jako měřítko dobré praxe auditů po celé Evropské unii. V dokumentu se doporučuje, aby bylo auditorům zakázano provádět povinné audity v případě, že mají s klientem jakýkoli vztah, jenž by mohl porušit jejich nezávislost. Za takové vztahy se považuje finanční, podnikatelské, pracovněprávní či jiné vazby, dle kterých auditor poskytuje služby nad rámec auditu.[6] Evropská unie také později zareagovala na Sarbanes-Oxleyův zákon vydáním směrnic Evropského parlamentu a rady 2006/43/ES o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice rady 84/253/EHS,[7]jako člena Evropské unie, jsou tyto směrnice závazné také pro Českou republiku.

Pro bližší přiblížení, jak Enron podnikal doporučuji http://www.youtube.com/watch?v=gzRxdeW7adM


[1] Například investice do Dabholské elektrárny v Indii, trh s počasím apod.

[2] V případě, že v každé této společnosti figuroval investor, jenž držel nejméně 3% jejich akcií, nemusel dle americké legislativy Enron tyto společnosti uvádět jako své pobočky. Těchto společností bylo přes 3500 a měly příhodné názvy jako Jedi, Hvězdné války, Dravec apod.

[3] Jako zdroj byl použit zejména dokument Enron: The smartest guys in the Room

[4] http://www.bizjournals.com/columbus/stories/2002/04/01/editorial3.html?page=1

[5] Všechny pilíře zákona například: http://financnimanagement.ihned.cz/c1-20481670-vyznam-zakona-sarbanes-oxley-a-jeho-vliv-na-ceske-spolecnosti

[6] http://stockmarket.blog.cz/0610/enron-nejvetsi-ucetni-skandal-v-historii-usa

[7] http://www.analyzujaproved.cz

Zdroj obrazového materiálu: Flickr.com, Victor Chelf

(1)(0)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *