Dvojí metr v právním státě
Klikněte pro přepnutí plného a náhledového zobrazení.

Dvojí metr v právním státě

Trest odnětí svobody je veřejnoprávní sankce, jako taková tedy musí sledovat veřejný zájem. Pokud tento veřejný zájem jakkoli ohrozím, nemohu očekávat nic jiného než omezení mých ústavou zaručených práv na svobodu pohybu, tj. v tomto případě – odnětí svobody.

Semafory

24. února 2012 nastoupil do vězení Roman Týc (vl. jm. David Hons) na svůj měsíční trest odnětí svobody za výměnu skel v pražských semaforech. Odmítl zaplatit pokutu ve výši 60.000Kč, náhradu škody však uhradil. Ovšem skutečnost, že se tato kauza řešila v řízení trestním, nikoli správním, je agresivní reakcí společnosti, důležitým faktorem je totiž i míra společenské nebezpečnosti. O přípustné míře represivní složky trestu tu však pojednává jiný příspěvek. Advokát Tomáš Sokol dále v této souvislosti hovoří o situaci, kdy „svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“, já si ale nemyslím, že by má nebo kohokoliv svoboda byla jednáním Romana Týce jakkoliv dotčena.

Autobusy

Nedlouho poté, 21. dubna 2012, se přihlásil Roman Smetana k výkonu trestu odnětí svobody v délce 100 dní, který mu byl uložen za pomalování předvolebních plakátů na autobusech. Nejvyšší soud sice Smetanu při podání stížnosti pro porušení zákona ministrem spravedlnosti Pospíšilem propustil (usnesení NS sp. zn. 6 Tz 50/2012-I), nicméně po projednání tuto stížnost zamítl (6 Tz 50/2012-II) a Romana Smetanu tedy čeká věznice. Nutno dodat, že náhradu škody ve výši necelých 16.000Kč uhradil a pro společnost taktéž nepředstavuje žádnou hrozbu. Podobný případ s podobným koncem. Ve Smetanově případě se ale uvažovalo o aplikaci § 351 tr. z. (Maření přípravy a průběhu voleb a referenda), v takovém případě by se ze 100 dní stalo 6 až 36 měsíců.

Plastové kuličky

Před pár dny, 28. září 2012 Pavel Vondrouš v Chrastavě „postřelil“ prezidenta Václava Klause plastovou pistolí. Dle § 358 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku (výtržnictví) mu hrozí až dva roky vězení. Opravdu, tento případ je, řekl bych, závažnější než případy výše zmíněné už jen proto, že se jedná o fyzický kontakt s hlavou státu, zprostředkován navíc střelnou zbraní. Budu-li se držet vysoko postavené laťky právní odpovědnosti (odpovědnosti, jakožto sekundárního právního vztahu vzniklého v důsledku porušení právní povinnosti) popsané výše, musím uznat, ano, jednání naplňuje skutkovou podstatu trestného činu výtržnictví. To, že Vondroušovi hrozí dva roky „na tvrdo“ měl vědět, než tasil zbraň na prezidenta republiky – Ignorancia legis neminem excusat. Tady se tedy jen nabízí úvaha, že měl Vondrouš štěstí: ošetřující lékař Ústřední vojenské nemocnice potvrdil lehké zranění na prezidentově ruce; s trochou právní argumentace by se (s nadsázkou) tedy dalo uvažovat o § 311 odst. 1 písm. a) (teroristický útok), neboť by se dle mého názoru dal prokázat úmysl poškodit obranyschopnost České republiky – prezident je přece nejvyšší velitel Armády ČR. Útok ohrožující zdraví člověka s cílem způsobit těžkou újmu na zdraví proveden také byl. Když byl Smetana za tykadélka blízko trestnému činu Maření přípravy voleb, myslím, že může být Vondrouš ještě rád, že z něj není terorista.

Jedna výchovná?

Ovšem druhý metr – 21. září 2011 Miroslav Kalousek „zfackoval drzého spratka“, jak incident familiárně popsal server novinky.cz. I díky těmto bagatelizacím a skutečnosti, že možnost vyjádření se k incidentu dostal pouze Miroslav Kalousek, dospěla společnost k názoru, že se vlastně nic tak vážného nestalo. Ovšem porovnejme předchozí situace s touto: „Obyčejný“ člověk způsobí fyzickou bolest a lehké zranění ústavnímu činiteli, poté stráví na vyšetřovně celý den proto, aby měla policie čas najít obvinění týkající se útoku na hlavu státu. Nakonec takový člověk odejde s vyhlídkou na dvouletý trest. Když ale ústavní činitel fyzicky napadne „obyčejného“ člověka, neděje se nic. Takový ústavní činitel se svým činem pochlubí při tiskové konferenci a představí se jako vzorový vychovatel. Domnívám se ovšem, že když policie shledává pojmové znaky trestného činu ve Vondroušově případu, dá se podobné učinit i zde. § 158 tr. z. (Rvačka) říká, že „Kdo úmyslně ohrozí život nebo zdraví jiného tím, že se zúčastní rvačky, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.“ Uznávám, že obvinit ministra financí z trestného činu Rvačky je absurdní. Na druhou stranu je podobně absurdní pokuta 60.000 za pár tykadel na autobusech nebo více než 3 měsíce vězení za pár vyměněných skel v pražských semaforech. Mnohem společensky nebezpečnější je mediálně známý případ fyzického útoku zametený pod koberec. Tím spíše, když pachatelem je ústavní činitel, politická reprezentace.

Zdroj obrazového materiálu: Flickr, SeeMidTN.com (aka Brent)

(1)(0)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *