Bude evropské finance chránit europrokurátor?
Klikněte pro přepnutí plného a náhledového zobrazení.

Bude evropské finance chránit europrokurátor?

Evropská komise v červenci 2013 představila návrh nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. Komisařka pro spravedlnost Viviane Reding odhaduje, že kvůli trestné činnosti přijde EU ročně až o 500 milionů eur. Podle Komise jednotlivé členské státy nedisponují účinnými prostředky, které by únikům zamezily.1 A právě navrhovaný úřad europrokurátora by měl být spasitelem evropského rozpočtu a ochráncem finančních zájmů EU.

Finanční zájmy EU

Pojem „Finanční zájmy EU“ není ničím novým. Už v osmdesátých letech se jimi zabýval Evropský soudní dvůr.2 Potřebu ochrany finančních zájmů lze najít také ve Smlouvě o založení ES, konkrétně v článku 209a.3

Trestněprávní ochrana finančních zájmů ES byla předmětem Úmluvy o ochraně finančních zájmů ES ze dne 26. 7. 1995, která ve svém článku 1 obsahuje definici podvodu proti finančním zájmům ES a ukládá členským státům povinnost promítnout ve své národní trestněprávní úpravě definici podvodu proti finančním zájmům. Pojmem „finanční zájmy ES“ se rozumí výdaje a příjmy pocházející z rozpočtů ES, jakož i výdaje a příjmy, které jsou spravovány přímo nebo na základě pravomoci delegované společenstvím a jeho orgány nebo institucemi.4

Dva protokoly k této úmluvě z let 1996 a 1997 se věnují trestnému činu úplatkářství a trestní odpovědnosti právnických osob.

Česká republika hlavní bod Úmluvy o ochraně finančních zájmů ES dodržuje prostřednictvím skutkové podstaty trestného činu nazvaného „poškozování finančních zájmů Evropské unie“ v ust. § 260 trestního zákoníku:

Kdo vyhotoví, použije nebo předloží nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady nebo v takových dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje vztahující se k příjmům nebo výdajům souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem anebo takové doklady nebo údaje zatají, a tím umožní nesprávné použití nebo zadržování finančních prostředků z některého takového rozpočtu nebo zmenšení zdrojů některého takového rozpočtu, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Idea evropského prokurátora

Myšlenka Evropského veřejného žalobce se objevila již ve studiích Corpus Juris a Corpus Juris 2000 v jejich procesních částech. Úřad měl vyšetřovat a stíhat konkrétní trestné činy proti finančním zájmům ES vyjmenované v čl. 1 až 8 Corpus Juris.

Prostřednictvím Lisabonské smlouvy se do primárního práva EU dostal nástroj pro vznik tohoto úřadu. Článek 86 SFEU umožňuje Radě jednomyslně prostřednictvím nařízení přeměnit Eurojust na Úřad evropského veřejného žalobce. Pokud nebude dosaženo jednomyslnosti, mohou být použita zadní vrátka, konkrétně forma posílené spolupráce alespoň devíti států.

Fungování Úřadu evropského veřejného žalobce

Úřad má být nezávislou institucí, která by měla vyšetřovat a stíhat trestné činy poškozující finanční zájmy EU. Struktura úřadu má být decentralizovaná. Evropského veřejného žalobce, který má sídlit v Bruselu, bude jmenovat Rada se souhlasem Parlamentu. K ruce mu budou čtyři zástupci, kteří stejně jako europrokurátor budou voleni na dobu 8 let bez možnosti opakovaného zvolení. V každém z jednotlivých členských států by pak působil pověřený žalobce, kterého by si europrokurátor jmenoval sám z kandidátů navržených konkrétním státem.

Úřad evropského veřejného žalobce by v podstatě vystupoval na místě vnitrostátního orgánu (V ČR státního zastupitelství) ve věcech trestných činů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy EU, tady např. rozkrádání a podvody s dotacemi a veřejnými zakázkami. To ale není vše. Europrokurátor by měl pravomoci také ve věcech trestných činů s nimi neoddělitelně spjatých.

(Ne)podpora členských států

Jakkoliv může být myšlenka jednotného justičního prostoru a všeho dalšího s tím souvisejícího pěkná, nově vzniklý úřad by byl dalším zásahem do suverenity států. Navíc právě v oblasti, která je pro členské státy jednou z nejcitlivějších. Úmysl neúčastnit se na tomto projektu již projevilo Dánsko, otázkou je také účast Velké Británie a Irska a dalších států. Proto se jako pravděpodobnější jeví cesta posílené spolupráce.

Na straně členských států samozřejmě mohou být obavy, aby si unie postupně neukrajovala více a více. Za snahou zřídit úřad europrokurátora a jeho pravomocemi je možné vysledovat tendenci k postupnému nahrazování vnitrostátních orgánů orgánem EU v oblasti trestní jurisdikce. Státy mohou mít také obavy o sníženou míru ochrany základních práv či prostou nedůvěru ke skutečnosti, že unie má potřebu chránit společnost před hospodářskou kriminalitou, zatímco násilné a jiné společensky škodlivější trestné činy zůstávají „jen“ věcí vnitrostátní.

Zdroj obrazového materiálu: Flickr.com, Tristam sparks

1Ona opatření mají být „účinná, odrazující a přiměřená“
2Rozsudek ze dne 21. 9. 1989, Yugoslav Maize, 68/88
3Později čl. 280. Dnes čl. 325 Smlouvy o fungování EU
4FENYK, Jaroslav, SVÁK, Ján. Europeizace trestního práva, BVŠP, Poradce podnikatele, Bratislava, 2008, str. 27
(0)(0)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *